Závodníci byli různě oděni. Jedni se pustili do boje v kostýmech šašků, druzí zase v dobovém oblečení, které se k závodu hodilo snad nejvíce. Mnozí závodníci ale už krátce po startu zjistili, že to nebudou mít vůbec jednoduché. Jedna z půvabných dívek z chvostu startovního pole například své kolo v jednom momentu neukočírovala a to skončilo v rybníce za lednickým zámkem. Muž oblečený do ženských krajkových šatů si zase po kolizi s kolegyní narazil nohu.

Pravidla závodu byla neúprosná. Všichni závodníci se směli přesunovat pouze vlastní silou (kolmo, pěšmo, na bruslích) a jeden z nich musel neustále valit kolo po zemi, a to až před brněnskou Starou radnici, kde v sobotu večer závod vyvrcholí. Čeká se i, zda první družstvo překoná nejlepší času, který je zapsán do České databanky rekordů. Dosavadní rekord činí čtyři hodiny, devětatřicet minut a jedenáct vteřin.

Nevšední a turisticky atraktivní závod zorganizoval už podruhé Klub českých turistů. Oživil tím tři sta sedmdesát let starou legendu o brněnském kole. Podle staré brněnské pověsti se roku 1636 vsadil zručný kolář Jiří Birk v šenku nad džbánkem dobrého moravského vína, že za svítání porazí strom, vyrobí z něj kolo a dokulí jej z Lednice k městským branám Brna dříve, než slunce za jeho hradby zapadne. A tak se také stalo. Kolo předal starostovi Gabrielu Grimmovi, který jej nechal zavěsit v radnici na věčnou památku. Od té doby jsou dvěma hlavními symboly města brněnský drak a kolo. Po tomto husarském kousku někteří Birka obdivovali, ale více bylo těch, co si začali šuškat, že to není možné a že dozajista má Birk spolky s rohatým. A tak kolář zemřel po mnoha letech bídy zatracen a v zapomnění.

Kola o váze dvanáct a půl kilogramu vyrobil speciálně pro tento závod kolář z povolání, Johan Marin Jáger z české vesnice Eibenthal v rumunském Banátu, který se výrobou kol zabývá už od svých šestnácti let. Podle organizátorů tím byl naplněn i jeden z cílů akce - pomoci právě české menšině žijící v zapomenutém koutě Rumunska.

.