„Na každém kroku je nějaká inspirace. Hlavně mám dvě malé nezbedné dcery, které jsou moc nepořádné, takže věci rozházené po jejich pokojíku lepím na tvrdý papír nebo karton. A tím je učím pořádku. Ale zatím to nemá úspěch, protože se mi to vrací. Předevčírem mi totiž nalepily mobilní telefon," tvrdí se smíchem devětatřicetiletý Roman Müller.

Jeho dcery malují i v obývacím pokoji na zdi. Nejdřív se to snažil stírat mokrým ručníkem, ale pak rezignoval. Už jim občas píše vzkazy na zeď i sám.

„Moje žena už je v tom výchovném programu taky. Její novou halenku jsem sice ještě nepoužil, ale nalepil jsem pantofle a rozstříhal tričko," prozrazuje umělec z Nikolčic

Původně začínal se samolepící fólií, až postupně přidával i grafiku nebo používal latexové barvy.

„Pro mě je důležité, že se tím odreaguju a zabavím," říká výtvarník.

Pro Pavla Klaka je inspirace věcí nápadu. „Cokoli, co mě napadne, co se mi zalíbí, ať už přírodní, technický nebo jiný motiv, si pak představím, co by se z toho dalo udělat. Ať už 
v keramice, dřevě či drátěné konstrukci. Spoustu věcí ale neumím, nebo nemám znalosti 
a technologie, Tyto nápady pak zůstávají jen v šuplíku," objasňuje Pavel Klak.

V Hustopečích vystavuje převážně ptačí hlavy, které ho fascinují dlouhodobě. Jde hlavně o ptačí zobák a nemusí to být jen hlava orla jako vznešeného ptáka.

„Je až neuvěřitelné, jak jednoduše dokáže i papoušek svým malým zobáčkem rozlousknout třeba ořech mandle. Mám tam ale i několik vitrínových nožů," vysvětluje čtyřiačtyřicetiletý výtvarník z Ivaně.

Asi pětadvacet let tvoří pro radost. Když je nálada, chuť a hlavně nápady. O ty ale nemá nouzi. Jeho žena je také výtvarně posedlá, takže pro něj má pochopení.

„Hlavně, když třeba do kuchyně dotáhnu hromadu hlíny. Toleruje mě, pokud je to snesitelné," říká 
s úsměvem muž.