Na jihu Moravy se zastavil na svém krátkém turné mezi Prahou a Vídní. Po České republice se totiž rodák z Londýna pohybuje už dlouho.

„Z Anglie jsem se stěhoval do německého Mainzu kvůli přítelkyni. Chtěl jsem učit angličtinu v jazykové škole, ale chyběla mi aprobace. Snazší bylo získat ji v Praze. Když jsem se v ní trochu rozkoukal, hned jsem si ji zamiloval. Vztah se rozpadl, ale v Praze jsem už šestým rokem," usmívá se Bouch zatím, co mu nesou palačinku k snídani.

Prahu vnímá jako magické město, co člověka neustále přitahuje. Moravu z četných návštěv vnímá jinak. „Nevím proč, ale je to jako srovnávat Londýn a severní Anglii. Miluju lidi v Praze, tady mě ale fascinuje, jak jsou všichni klidnější a mají oproti hlavnímu městu víc času. Asi i kvůli tomu jsou tu víc otevření a vroucnější," zamyslí se.

Silně osobní texty bere jako základ pro své písničkářství a doufá, že jim lidi rozumí. Je mu ale jasné, že v Praze plné cizinců a Břeclavi, kde hrál poprvé, budou vnímat jeho koncert úplně jinak. „Na druhou stranu, když poslouchám španělskou muziku, taky textům nerozumím. Užívám si tak aspoň muziku a to, jak zpěv a jazyk zní," pousměje se s nadějí, že se jeho koncert Břeclavským líbil. A vypíchne, že na něj už dlouho nedorazilo tolik lidí.

Přestože zapouští kořeny v České republice, na skládání písniček v češtině se necítí. A to i přesto, že se ji poctivě učí. Už šest let. „Začátky byly hodně těžké. V angličtině člověk plácá aspoň základní fráze, v češtině je jich ale málo. Úplná šílenost je podle mě skloňování a časování," potvrdil češtinu jako nejnáročnější slovanský jazyk. „Už se domluvím. První rok jsem měl vlastní učitelku, nejvíc mě ale naučila má česká přítelkyně," pousměje se šibalsky.

„Mám řadu českých kamarádů. Problém ale je, že se mnou všichni chtějí mluvit anglicky. A vůbec mě neopravují, když dělám chyby. Třeba jednu frázi jsem používal každý den asi čtyři roky, až mi jednou kdosi řekl, že to říkám blbě. Nikdo mě za celou tu dobu neopravil," plácne se do čela Bouch.

„Myslím, že musím mluvit česky, protože teď žiju v českém světě. Angličani tu většinou přebývají v bublině, mají kolem sebe malý svět a pak až ten velký český. Žít jako cizinec bez zapojení do českého světa je lehčí. Já ale chci být součástí českého světa, dívat se na filmy, chodit nakupovat, poslouchat rádio. Připadne mi smutné, když má cizinec českou ženu a doma se nemluví česky," vysvětlil Brit, který také mluví plynně francouzsky a německy.

Při kvízu na speciální výrazy spojené s Břeclavskem zná Angličan jen burčák. Prý ho každý rok na pražském vinobraní pije. Kvašák má za nefiltrované pivo, koštýř nedokáže vyslovit. Když pochopí, co dělá komár, začne se ošívat. Z Břeclavi si totiž několik komářích pozdravů odváží.

Nehledě na to Angličan s úsměvem platí snídani a vyráží na krátký výlet do Lednice. Po cestě nadšeně obdivuje interiér břeclavské synagogy a poštorenský kostel.

PETR VLASÁK