Co to vlastně je Regina? To nemůže pochopit nikdo, kdo v Regině nebyl. To máte smůlu někteří. Těmito slovy začal sobotní setkání absolventů a přátel Reginy současný režisér souboru Martin Janků. Večer plný vzpomínek a písniček se nesl ve velmi přátelském duchu.

„Vítáme bývalé Regiňáky, současné Regiňáky, vítáme spřízněné duše,“ řekl v úvodu druhý režisér Reginy Zdeněk Miklín. Začal tím pestrý výlet do historie divadla, které působí při břeclavském gymnáziu.

Na plátně v břeclavském kinosále promluvil nejdříve Bedřich Kaněra, který soubor s manželkou založil. Společně jej vedli dalších jednadvacet let. Následovaly audio i video ukázky z jednotlivých let, kdy Regina posbírala se svými divadelními hrami spoustu úspěchů.

„Líbí se mi to moc. Byla jsem velice ráda, že to chlapci uskutečnili. Už předem mi poslali DVD, kde byly tyhle ukázky. To proto, abych si vše připomněla a něco k tomu říkala, protože tihle dva naši režiséři v té historii nebyli,“ vysvětlila po první části programu s úsměvem Jana Kaněrová, která na plátně promítnuté hry vždy patřičně okomentovala.

Na pódiu se postupně vystřídala celá řada absolventů, aby naživo předvedli díla, která hráli jako studenti.

„Mám z toho velkou radost. Zase jsem se zpátky vcítila do let, kdy jsme Reginu s Bedřichem vedli. I v té totalitní době jsme měli takový svůj svět. Nedoléhalo to tak na nás zvenku. Žili jsme studentskými soubory a mám hroznou radost, že to ti hoši vedou dál,“ obrátila se Kaněrová k režisérům.

Po svém a svérázně

Nastudované hry, které mají ve svém repertoáru současní herci Reginy, podle ní zase mají svoji poetiku. „Viděla jsem je v Činoherním klubu. Byla jsem hrozně ráda, že byli pozvaní do pražského divadla. Musím říct, že to dělají po svém, svérázně. I když vyšli z Bedřichovy poetiky, už mají takový svůj styl,“ zamyslela se Kaněrová.

Zdeňku Miklínovi a Martinu Janků přeje, aby v souboru dál úspěšně pokračovali nejméně dalších dvacet let. „Zrovna dnes ráno jsem slyšela v rozhlase rozhovor našeho vědce, který říkal, že je hrozně důležité, aby rodiče dávali děti učit na hudební nástroje nebo do souborů. Nebo jim předčítali poezii. Poezie a hudba jim dá vklad do života,“ uvedla.

„S Bedřichem jsme to tady načali a na začátku malinko zastínili národopis. Tento region žije národopisem. Někdy nám to soubory vyčítaly. Tvrdily: Vy nám berete mládež na jiný žánr. Ale vždyť dětí je dost. Myslím si, že se tady národopis i tento žánr může dělat dál,“ podotkla Kaněrová.

S divadlem poezie Regina byl úzce spjatý například učitel z břeclavského gymnázia Ladislav Straka. „Regina je fenomén. Zasahuje do života všech lidí, kteří nějakým způsobem v souboru byli. Spoustě členům Regina ovlivnila život. Dopadl jsem stejně. Díky Regině a potažmo i souboru Polyfonia jsem se vrátil zase na místo činu a věnuji se souborům dál,“ svěřil se. Dnes se věnuje spíše pěveckému sboru Polyfonia, který ale s Reginou úzce spolupracuje. „Hodně pořadů komponujeme společně. Příkladem je vánoční zpívání na schodech,“ zmínil se.