I tak v ulicích zpívají, tancují nebo se i líbají. Jen se tentokrát schovávají do pláštěnek nebo pod deštníky. Z pod nich je slyšet angličtina, ruština, slovenština a samozřejmě čeština. „Snad pět let jsme plánovaly, že se vypravíme na Pálavské vinobraní. Až letos jsme opravdu vyrazily a déšť nám vůbec nevadí, nepřijeli jsme za vodou, ale za vínem. Nejraději máme Pálavu,“ shodují se usměvavé kamarádky z Karlovarského kraje Věra Kvasničková s Lenkou Krejčí.

Než se napijí oblíbené odrůdy přichází na náměstí procesí, které vrací Mikulov hluboko do historie. Přihlížející baví hlavně rozjařený bůh vína a nespoutaného veselí Bakchus. Už tím, že vypadne z vozu. Pak i o několik minut později, kdy začne číst před početným publikem své desatero. „Ostudník, jenž bude po slunci západu přistižen zcela střízliv, ať stav věci co nejdříve napraví,“ čte Bakchus se sklenkou klaretu své druhé přikázání.

To vzbuzuje smích nejen u přihlížejících diváků, ale také u královského páru. Usmívá se tak český král Václav IV., milovník nejen dobrého vína a jídla, ale také jiných požitků. „Mikulov je krásné místo k žití i pití. Nyní máme příležitost pít tady všichni spolu,“ navrhuje někdejší římský král.

Tentokrát doprovází královnu z francouzského rodu. „Buďme šťastní, že prší. Déšť je jako slzy štěstí a naše vinice tancují radostí,“ říká rodačka z Marseille, herečka v roli chotě vladaře Chantal Poullain.

Vinaři by ale zřejmě přivítali vydatný déšť v jiný den. „Dopoledne asi některé návštěvníky odradil, ale po poledni se zájem zvyšoval, takže je to poměrně dobré,“ svěřuje se Jakub Zbořil, který právě nalévá víno z pomezí Jihomoravského a Zlínského kraje.

Právě kvůli zrajícímu vínu a atmosféře pod Svatým kopečkem přijeli manželé Kotulovi z Hlučínska ve Slezsku. „V posledních pěti letech jsme tady téměř pravidelně. Máme rádi zdejší burčák, také se nám líbí, jak je vinobraní historicky pojaté, což se do tohoto města opravdu hodí,“ říkají Roman a Silvie Kotulovi.

O kousek dál chutná bílé víno Petr Šánek z Valašska. „Navíc je tady mnohem lepší burčák, než ten který se k nám dováží. Navíc k němu má člověk pestrý program, z něhož si určitě vybere,“ podotýká. Druhým dechem dodává, že každoročním problémem ale bývá sehnat ubytování přímo v Mikulově.

S tím si ale těžkosti neděla Stanislav Myšák z Hodonína. Ten právě sleduje vystoupení malých folkloristů. „Mají snad osm let a velice pěkně tancují. A verbuňk se mi líbí, ještě tady byl i jeho trojnásobný vítěz ze Strážnice. Byla by škoda na Pálavské vinobraní nejet, a vlakem jsem tady za chvíli,“ dodává Myšák.