Perníkářskému umění se naučila ve svých pětatřiceti letech od Marie Máčelové z Kyjova. „Byl to tehdy kurz v hospodě u Bartošů. Zalíbilo se mi to a už jsem u pečení perníků zůstala,“ vzpomíná Švirgová.

Dalo by se říct, že její perníkářskou specialitou jsou betlémy. Odhadem jich už vyrobila kolem padesáti a každý byl trochu jiný. „Sama jsem si leccos vylepšovala, a tak jsem si řekla, že bych mohla udělat k Vánocům betlém. Nakonec se z toho stala tradice,“ usmívá se důchodkyně.

Její perníkové betlémy a další výtvory jsou nejen pastvou pro oko, ale samozřejmě i pro mlsné jazýčky. O strávníky nemá umělkyně nouzi. „Mám dva syny a šest vnoučat, z toho pět vnoučků a jednu vnučku,“ prozrazuje. Perníky různých tvarů a velikostí ozdobené sněhem z vaječných bílků pak velmi rychle mizí ze stolu.

Marie Švirgová dělá jednoduché i složitější věci. Umí perníkové chaloupky, včelí úl nebo větrný mlýn. Na Velikonoce zase přijdou na řadu perníková vajíčka různých velikostí. Například ta větší skrývají uvnitř i překvapení. Samozřejmě perníkové. Vnoučata jsou vždy zvědavá, co jim uvnitř babička ukryla.

Loni si ovšem děti perníků před Vánoci neužily. „Měla jsem úraz. Jeden a půl měsíce jsem ležela v posteli a vstávala jen s korzetem. Na Velikonoce už jsem ale byla v pořádku, takže bylo pár perníkových vajíček,“ usmívá se stařenka.