Ta trvá již pětadvacet let. Starobřeclavan nejdříve začínal s menšími soškami. „Vždycky se mi řezbářství líbilo. Můj dědeček vyráběl ze dřeva holubičky. Já jsem zase zkusil pro manželku vyrobit ptáčky a zalíbilo se mi to natolik, že jsem se o vyřezávání začal více zajímat," vypráví dřevosochař.

Po nějaké době si Fröhlich troufl i na větší a složitější díla. „Velký posun nastal, když jsem se seznámil se sochařem Jiřím Netíkem z Brna. Umožnil mi nahlédnout do své dílny a stali se z nás kamarádi. Od té doby jej vnímám jako svůj vzor," svěřuje se. Jako začátečník pracoval nejdříve s měkkým dřevem. Dnes už raději vyřezává z toho tvrdšího. „Snažím se využít i různé sklony dřeva nebo jeho kazy a zakomponovat je tak, aby to sochu dělalo ještě krásnější," popisuje Fröhlich.

Kusy dřev si většinou sám vybírá nebo je získává od svých známých. „Stává se mi, že najdu položená polena u branky, a pak mi někdo volá, že mi nechal před domem dřevo," směje se.

Inspiraci pro vytvoření díla hledá šedesátiletý řezbář různě. „Hodně čtu. Zajímám se o historii a také jsem věřící člověk. Nápady čerpám například v řeckých bájích, z příběhů, které mě osloví nebo u věcí, jenž mě zaujmou. Čím více se řezbářstvím zabývám, tím více mám nápadů," tvrdí.

Nejpočetnější zastoupení mají mezi výtvory starobřeclavského řezbáře ženy. „Ty jsou mojí věčnou inspirací. Ženské tělo je nádherné, proto dělám nejvíc soch s touto tématikou," vysvětluje jubilant.

Pod jeho rukama vznikají ale i betlémy, sochy patronů a mnohé další. „Nejvíc se mi líbí ta socha, kterou udělám naposledy. Je to takové mé dítě, které mám nejraději," přiznává.

Na svém řezbářském kontě má takových dětí Fröhlich stovky. Některé mohou lidé obdivovat při procházce Břeclaví, ostatní u něj doma. „V garáži mám například uskladněných šestnáct betlémů, každý z jednoho kusu dřeva. Je to hrůza, ale prodávat je nechci," říká.

Také třeba jeho Loď bláznů nebo Neptunův hněv mají lidé šanci vidět až do sedmého dubna v břeclavské synagoze.