Narodil se na Boží hod vánoční 1925. Pocházel z významného rodu kobylských Kováříků. Praděd Václav vedl řadu let vesnici jako starosta a patřil mezi pokrokové osobnosti své doby, které kulturně povznesly celý kraj. Jaroslavova prateta Anna Kováříková byla matkou spisovatelky Augusty Šebestové.

Jaroslav Kovářík vyrůstal v prostředí sedlácké rodiny, byl třetím z celkem pěti dětí. Jeho otec Vladimír se zúčastnil první světové války v řadách rakousko-uherské armády. Léta 1915 až 1919 strávil v ruském zajetí za Uralem. Matka Marie, rozená Janošková, pocházela z Vrbice. Po ukončení měšťanky vychodil Jaroslav dvouletou hospodářskou školu v Podivíně. Po absolutoriu převzal vedení rodinného hospodářství v Kobylí. V roce 1951 se oženil s Alenou Sedláčkovou, měli spolu tři syny Milana, Jaroslava a Pavla.

V polovině padesátých let minulého století si jej vyhlédl Jožka Kobzík do rodícího se souboru Břeclavan jako sólového zpěváka. V roce 1954 také natočil svou první rozhlasovou nahrávku s BROLNem. Jeho vysoký tenor nezaměnitelné barvy slavil úspěch na domácích i zahraničních přehlídkách a festivalech. Celý svůj život byl věrný svému regionu, neúnavně propagoval písňový odkaz Hanáckého Slovácka, podílel se významně na zrodu regionálních slavností Kraj beze stínu v Krumvíři.

Po odchodu z Břeclavanu zpíval s Vojáčkovou cimbálovou muzikou v Čejči. Když v roce 1972 Jan Pavlík zakládal v Čejkovicích soubor Zavádka, byl Jaroslav jedním z jeho prvních členů. V Zavádce strávil více než dvacet let, natočil s ní dvě dlouhohrající desky, jeho sólové party i dueta s Janou Trávníčkovou a Marií Novotnou patří do pokladnice regionální kultury Hanáckého Slovácka.

Od druhé poloviny devadesátých let až do konce své pěvecké kariéry spolupracoval s cimbálovou muzikou Vonica z Krumvíře vedenou Janem Zavjačičem. Při příležitosti Kováříkových 75. narozenin vyšlo profilové CD. V osmdesáti se stal laureátem mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Zpěvák Jaroslav Kovářík zemřel v Kobylí 17. března v kruhu své rodiny. Jeho osobnost i hlas, který mu dal Pán Bůh do vínku, budou Hanáckému Slovácku chybět.

SIMONA PECHLOVÁ