Název hustopečské výstavy R 442 není jen náhodnou sestavou čísel a písmen. Představuje označení rychlíku Brno–Košice, a tím i symbolické vyjádření propojení východního Slovenska a jižní Moravy. Upomíná také na setkání obou stále blízkých kulturních prostředí.

Noémi Ráczová studovala výtvarné umění mimo jiné v Londýně a v Portugalsku. Ilustrovala šestnáct knih a dvanáct knižních obalů. Od roku 1990 pořádá samostatné výstavy na Slovensku, v Maďarsku, České republice či Itálii. Za výtvarnou činnost získala čtyři významná ocenění. Kresbu a malbu vyučuje amatéry i studenty, organizuje letní malířské plenéry a v současné době působí jako vedoucí Propagační grafiky na Škole úžitkového výtvarnictva v Košicích.

Její manžel Zsolt Lukács absolvoval výtvarný obor na univerzitě v Prešově. Studoval i v Bratislavě, v Polsku a Maďarsku. Jeho doménou jsou ilustrace pro děti, kresby i karikatury do publikací. Podílel se na vzniku tří bibliofilií. Vystavuje samostatně, se svou ženou i s dalšími umělci kromě Slovenska také v Maďarsku, České republice, Rakousku, Francii a Německu.

V Městském muzeu a galerii Hustopeče vystavují manželé poprvé. Prostřednictvím počítačové grafiky – techniky pigment print a kresby uhlem se s návštěvníky galerie dělí o své pocity, vjemy i smyslové zážitky vyjádřené několika výtvarnými postoji.

První okruh prací nás zavede doprostřed alchymistického procesu nigredo. Monochromatické grafiky si hrají s tmavou hmotou, která se rozlévá, roztéká, zhušťuje se, temní a zase světlá, pulzuje, exploduje, a dokonce se na nás dívá. Vedle toho máme možnost ochutnat „pokrmy“ vytvořené z barevných skvrn a linií, které nám mají navodit nejen estetický, ale i chuťový zážitek.

V následujících prostorách galerie otevírají umělci další scenérie. Levitující předměty, bortící se skříň a plody ovoce a zeleniny hrají jednu z hlavních rolí v malířsky pojatých surrealistických zátiších.

Doplňují je koncerty výtvarných etud rozehraných v třetí a čtvrté místnosti galerie. Abstraktní kompozice roztodivně uspořádaných ploch malířské palety doplňují tu a tam předměty vzdáleně připomínající reálné pojmy. Výstavu završují kresby uhlem představující Cyklus Ruky. Neklidné, pulzující, jakoby pokroucené a zdeformované linie vytvářejí křehké autonomní křivky lidských prstů v prchavém pohybu. Doplňují prezentaci o expresionistický rozměr zpracovaný poučeným kreslířským způsobem.

Slovenští výtvarníci představují v Hustopečích soubor děl, která budou návštěvníkům jen tajuplnou nápovědou. Jejich příběh si každý vnímavý divák bude moci dotvořit sám. Výstava je přístupná do 29. března.

ZBYNĚK HÁDER
SOŇA SEIFERTOVÁ