Pro Štěpána Franka z Šakvic na Břeclavsku začal pondělní sváteční den už brzy ráno. „Od osmi hodin byla v kostele velikonoční mše. Já jsem ministrant, takže jsem se musel ještě převléci do úboru a v osm být nachystaný, abych pomáhal panu faráři. Dnes jsem v kostele napočítal sto jedna lidí,“ začal popisovat své pondělí velikonoční osmiletý hoch. Dnes z něj pan farář ale velkou radost neměl. „Měl jsem totiž průšvih. Je u nás takový zvyk, že po mši vyjde pan farář s ministranty ven a vyplácíme všechny ženy, aby neuschly. Já si ale zapomněl pomlázku doma,“ stydlivě dodává chlapec.

Z kostela běžel rovnou domů pro pomlázku a batoh na výslužku. Po vesnici chodí na velikonoční koledu už malička. Za kamarádkami, spolužačkami a tetami začal letos chodit v devět hodin, stejně jako jeho vrstevníci. „Byl jsem u čtyř spolužaček, tří kamarádek a u jedné tety. A teď se ještě chystám za poslední spolužačkou a mám to všechno,“ popsal svou cestu koledník. „Musel jsem ale jít nadvakrát. Poprvé jsem měl totiž přeplněný batoh a už mi na sladkosti nezbylo místo,“ přiznal kluk. Svůj sladký poklad tedy odnesl domů do bezpečí a na svou pouť se vydal znovu. Jeho koleda skončila někdy před dvanáctou hodinou dopolední

Dívky jsou podle něj na koledníky dobře připravené. „Mají obvykle v předsíni nachystaný košíček. Dávají čokoládová a malovaná vajíčka, různé figurky, ale i různé jiné sladkosti,“ vypočetl Frank. A jak dlouho mu vykoledované sladkosti vydrží? „Mám staršího bratra, který mi možná něco sní. Ale pokud ne, tak aspoň na týden,“ usmívá se malý koledník.