„Díky vstřícnosti mikulovského proboštství, brněnského biskupství a Jihomoravského kraje nám může být dlouhodobě zapůjčen,“ objasnil ředitel Regionálního muzea v Mikulově Petr Kubín.

Nevyčíslitelná hodnota obrazu vylučuje, aby se vrátil zpátky do kostela svatého Šebestiána na Svatý kopeček, odkud jej jako zdánlivě bezcenné dílo ukradli. „Zrestaurovaný obraz se tak stane součástí nové, stálé expozice věnované duchovním dějinám Mikulovska,“ prozradil Kubín.

Když kraj uvolnil čtyři sta tisíc korun, mohli se letos na jaře restaurátoři znova pustit do práce. Akademičtí malíři Jan a Kateřina Knorovi museli z plátna o velikosti 2,5 na 2,9 metru odstranit vrchní malbu tak, aby se zachovala ta původní. Obě přitom znázorňují totéž – ukřižování Krista. S odstupem staletí byla pozměněna jen podoba a kompozice některých postav. V jeden moment tak částečně odkrytý obraz ukazoval třeba dvě Máří Magdaleny.

Stažením základní přemalby však odkrývání hádanky, kterou obraz ztělesňuje, teprve začíná. I když už odborníci obraz předběžně datovali mezi roky 1510 až 1530, je určení letopočtu, ze kterého obraz pochází, pouze jedním střípkem z celé mozaiky. „Je třeba hledat odpovědi na řadu otázek. Jaký je jeho původ? Kdo a kde jej namaloval, jaké vlivy na něj působily? Kdo obraz koupil? Odkud a jak se dostal do kostela?“ nastínil Knor.

Novodobý příběh obrazu je vlastně docela paradoxní. Nebýt zlodějů, kteří jej před několika lety z kostela svatého Šebestiána ukradli, asi by se o jeho existenci nikdy nikdo nedozvěděl. Poté, co obraz zmizel, ho objevili rakouští policisté a vypátrali, že obraz patří do České republiky. Putoval tak do Biskupství brněnského.

„Obraz byl skutečně v zoufalém stavu, plátno bylo roztrhané, malba opadávala,“ popisoval Knor. Přesto nezůstal ležet v regále a díky iniciativně několika nadšenců skončil alespoň jako studijní materiál na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně. „V průběhu dvou let se studentům podařilo uvolněnou vrstvu s malbou k plátnu přifixovat. Kromě toho jsme provedli sondy a obraz zrentgenovali,“ pokračoval.

A tak se zjistilo, že pod malbou je ještě jedna, starší vrstva barev. Na to konto zasedla odborná komise, jež rozhodla, že je potřeba rozšířit sondy a pokračovat v průzkumu. „Jeho výsledky jsme předložili na začátku letošního roku. Padlo rozhodnutí, že vrchní malba půjde dolů,“ řekl restaurátor.

Starý obraz se od té doby mění doslova před očima. „Je to veliké dílo, jehož kvality jsou nesporné. S něčím takovým se člověk v životě jen tak nesetká,“ přiznal Knor. Oba restaurátory čekají ještě přinejmenším dva roky práce.

DANA SMRČKOVÁ