“Začal jsem skoro až v padesáti. Od mala jsem ale výborně kreslil. Ovlivnil mě tatínek, který byl kronikář a knihovník. Přijali mě na výtvarnou školu do Brna, ale protože jsem byl syn kulaka, musel jsem nakonec na zemědělskou školu,“ vypráví.


Zájem o výtvarné umění mu ale zůstal. Věnoval se kreslení, sbíral knížky o umění a chodil po výstavách. „Jednou mi starý kovář z Nikolčic udělal řezbářská dlátka a já jsem do lipového dřeva vyřezal svojí první figurku,“ vzpomíná.


Naplno se ale řezbařině mohl věnovat až po dvaceti letech strávených v zemědělství. „Strčil jsem ruku do kombajnu a přišel o dva prsty. Proto jsem využil nabídky učit na zemědělské škole. Najdenou jsem měl volné večery, víkendy i prázdniny,“ vysvětluje šitbořický řezbář.


Nejvíce ho ovlivnil farář Valoušek ze Židlochovic. „Nabídl mi, abych dodělal nedokončené sochy po známém řezbáři Jaroslavu Vaňkovi. Nejdříve jsem dokončil velkou sochu Krista do kostela v Unkovicích. Potom jsem vyřezal čtyři reliéfy na hlavní oltář pro kostel v Židlochovicích,“ vyjmenovává.


Do kostelů dělá dodnes repliky ukradených věcí. Lidé se na něj obrací i s prosbou o portréty nebo vyřezávané reliéfy na sudy s vínem. Letos se Josef Zelinka pustil do vyřezávání Betlému, který věnuje židlochovickému kostelu.


„Figurální část mám hotovou. Chybí mi ještě stáj a okolí. Abych o betlémech něco věděl, začal jsem poslední čtyři roky jezdit na dřevořezání v Třešti. U jiných betlémů jsou v roli dárců i mlynáři, vinaři nebo pekaři. Já si ale myslím, že chrámový betlém by měl zachovávat biblickou tradici,“ uzavírá své vyprávění řezbář Josef Zelinka.