Pohárky na stopkách se plní lahodným mokem, bílým i červeným. Rty příchozích ochutnávají, co že letošní sklizeň přinesla dobrého.

„Minulý rok jsme svěcení vína pořádali poprvé. Okoukali jsme to ve vedlejších obcích, protože se nám zdálo, že ten podzim je nějak moc chudý na ochutnávání vína. Musím říct, že už teď, chvilku po začátku akce, je tady dvakrát tolik lidí než za celý loňský večer,“ vypočítává pořadatel Jan Šátek.
Vstupenkou do sálu uherčického kulturního domu jsou dvě sedmičky vína z vlastní produkce. Kdo nemá, musí zaplatit. „Aby lidé měli na co vzpomínat, nechali jsme pro ně vytisknout zpěvníky lidových písniček, které se zpívají u cimbálu. Ty jim dáváme při vstupu,“ ukazuje Šátek.

Když přijdou téměř všichni, na pódium nastoupí cimbálová muzika dětí z Uherčic, které se na housle, cimbál i basu učí teprve krátce. Lidé u stolů popíjejí vínko, zakusují koláčky, jednohubky nebo kousky sýrů a salámů. Šikovné děti sklízejí ohromný potlesk, který si určitě právem zaslouží.

„Co chceš přinést,“ ptá se vedle sedící muž manželky. „Asi víno, ne?“ opáčí ona. „A jaké?“ dotazuje se znova choť. „To je jedno. Všechno je dobré,“ odpovídá žena a jemně mávne rukou.

Po malých muzikantech následuje „dospělácká“ cimbálka. Všichni už jsou v ráži a skvěle se baví. Mladé víno jim evidentně víc než chutná. „Když se všechno vypije, máme tady ještě sto litrů výborného burčáku,“ ubezpečuje všechny pořadatel Jan Šátek Zábava při cimbálu trvá do pozdních nočních hodin.