Marta Jakubcová pamatuje dobu, kdy festival býval ještě mladý: před více než šedesáti lety. „Vystupovala jsem tady, když mi bylo patnáct. Za ta léta se tu všechno tak změnilo, že to tu nepoznávám, jsem tu totiž od té doby poprvé. Ale muzika a a písničky se mi líbí pořád, proto jsme s rodinou přijeli. Pěkně tu vyhrávají,“ říká důchodkyně, která žije v Brně, a pokračuje s příbuznými v procházce strážnickým skanzenem.

Mezi chalupami a staveními je zatím větší klid než v sousedním zámeckém parku plném kapel a stánků. Se sklenkou vína si klid užívá i Jiří Miženko . „Jsem tady poprvé, dal jsem na zkušenosti a zážitky kolegů a dobře jsem udělal. Líbí se mi, že se můžu podívat na folklorní vystoupení, mám rád hlavně cimbálky, a pak si projít zázemí krásných sklípků a ochutnat víno. Patří to myslím k sobě,“ pochvaluje si svou první návštěvu mladý muž z Olomouce.

Za známými do zámeckého parku spěchá anglicky hovořící šedesátník. „Máme zde rodinu, tak sem jezdíváme. Když vyjde právě i na tenhle pěkný a barvitý festival. Jsem tu už potřetí. Mám rád večerní vystoupení souborů různých národů, je ti vždycky svěží, hlučné a plné zápalu, prostě pěkná slavnost,“ chválí Neil Cowling z severoanglického kraje Yorkshire.

Rušným parkem se zvědavě rozhlíží skupina školáků ze Znojma. „Ve Strážnici jsme poprvé. V pátek jsme vystupovali v programu Tady jsme doma. Hráli jsme na cimbál, basu a housle, zpívali a tancovali. Byl to pro nás velký a inspirativní zážitek,“ říká učitelka Marcela Přibylová.

Jedna z žákyň, Jana Mazalková, přikyvuje, že měli před vystoupením trému. „Bylo to jiné vystupování než ve škole, protože tady bylo hodně lidí. Ale nakonec nám zatleskali a to se nám líbilo,“ usmívá se děvče.

Ke svému vystoupení se mezitím ve skanzenu chystají krojovaní z Vracova. Předvedou své hody, které obvykle pořádají v říjnu. Krojovaní už se řadí do průvodu. Několik malých děvčat spěšně dobíhá, ještě za nimi rozvážným krokem dochází parta muzikantů. Návštěvníci obhlíží průvod a fotí si nejmenší účastníky vepředu.

Mezi děvčátky tam stojí jeden malý šohaj. „Martine, zvedni tu ruku,“ velí jeden z přihlížejících. Klučina ruku zvedá a tváří se jak velký mládenec. „Ale ne, tu druhú,“ dodává nápověda z hloučku. Chasníček poslechne a vypadá, že z něj vyroste platný člen krojované chasy.

A to už spouští muzikanti, praporečník v čele průvodu vykročí a za ním asi sto dvacet Vracovských. Mezi nimi jde i Pavel Lukeš z tamního souboru Lipice. „Sám do Strážnice jezdím pravidelně a rád, potkávám tu spoustu známých, mohu na pár dní vypnout a dělat, co mám rád. Letos se tu navíc poprvé po letech prezentuje Vracov se svými hody. To, co na podzim slavíme dva dny, tady dnes předvedeme za odpoledne,“ přibližuje Lukeš.

Na jednom z prostranství pak chasa žádá o povolení hodů. Starosta Jaromír Repík na chasu žertem hartusí, co si to usmyslela, dělat hody o žních, ale nakonec povolení vydá, odtančí první hodový tanec a chasa ho i s taneční partnerkou vyzvedne na ramena. „Dvoudenní hody slavíme v říjnu dva a za poslední roky velice narostl počet krojovaných. Loni už jich v průvodu šlo devět set. Toho si všimli i organizátoři, doporučila nás také naše členka, která vede zdejší skanzen. Pořadatelská komise souhlasila a tak tu během odpoledne předvedeme všechno důležité ze zvyků vracovských hodů,“ říká starosta Repík.

Zatímco vracovská chasa míří k domu svobodné stárkové, řada návštěvníků festivalu se staví kolem trasy odpoledního slavnostního průvodu. Na seřadiště se trousí i členové souborů. Někteří po jednom či po dvou, ale hosté z brněnských Tuřan si vykračují jako malý průvod s písničkou. „V krojích jsme tu poprvé, protože na festivalu se po asi třiceti letech prezentuje Brněnsko. Spolu s dalšími soubory jsme dostali pozvání a rádi jsme přijeli. Zpíváme rádi a takhle chodíme na našich hodech,“ říká s úsměvem jeden z členů souboru Lubor Šipek.

Krátce poté se průvod vydává od Skalické brány do centra města. Lidé tleskají dechovkám, krojovaným chasám i hostům ze zahraničí Víří kolem nich pestré sukně mexických tanečnic, do tance se dávají hosté z Ruska. Dívky z maďarského souboru prochází jistým krokem, lahve vína na hlavách se jim ani nehnou.

Program pokračuje do pozdního večera. V tradiční soutěži verbířů po druhém a třetím místě v minulých ročních a dvou cenách diváků vítězství letos získává Antonín Žmola z Kněžpole.