Na vydání cédéčka začala pracovat s hudebním vedoucím Ondřejem Hegerem už před dvěma lety. Jak přiznává, kdyby věděla, kolik námahy a práce ji to bude stát, asi by se do toho nepustila. „Nejnáročnější bylo sehnat sponzory, ty jsem si obíhala sama, ale nakonec jsme to zvládli i po finanční stránce. Jsem ráda, že jsem nakonec CD vydala. Ohlasy jsou moc pěkné, člověka to potěší,“ říká Otáhalová.
Její premiérové CD dostalo název Ej, až budu veliká. „Vzniklo podle mojí první soutěžní písničky, kterou jsem zpívala v Hodoníně. Tam to všechno začalo. Nahrávka ze soutěže je součástí CD,“ zmiňuje sedmadvacetiletá žena.

Cédéčko vesměs obsahuje průřez písní z regionu Podluží, které jsou zpěvačce blízké. Jen poslední píseň se vymyká. „Má název Anděl. Složil mi ji jeden můj dobrý kamarád. Písnička je složená podle příběhu, vyprávění. Kdo si ji poslechne, pochopí. Text je o mém tátovi, který zemřel, když mi byly čtyři roky,“ zmiňuje učitelka v mateřské škole. Při nahrávání ji doprovázel cimbálový orchestr. Vystřídalo se v něm přes dvacet muzikantů.

Zpěvu se Otáhalová věnuje už od čtyř let. „Mamka nemá moc hudební sluch. Vždycky mi říkala, že z tatínkovy strany uměla zpívat babička a i dědeček zpíval. Ale nikdo veřejně,“ přiznává Otáhalová.

Zpěv jí nepřinášel vždy jen radost, prožila i dny, kdy chtěla se zpěvem skončit. „Jsem vděčná mamince, že to se mnou vydržela a že jsem se dostala až tam, kde jsem teď,“ uzavírá členka folklorního krúžku Pohárek sídlícího v Týnci na Břeclavsku.