Autorka přijala pozvání do březnové literární kavárny v hustopečské knihovně, kde svým povídáním o postavení Židů za druhé světové války a autorským čtením dokázala návštěvníky dokonale vtáhnout do doby těžké, válečné.

Dobšíková vzpomínala na dobu, kdy jako desetileté na půl židovské dítě byla ukrytá tři roky v temné místnosti před strachem z odvlečení do koncentračního tábora. „Právě tenkrát jsem již hodně četla a dělala panenky, které jsem vyměňovala za vejce,“ vzpomínala spisovatelka.

Živým svědectvím a kronikou je právě knižní prvotina Naše doba a my v ní, kterou autorka v Hustopečích posluchačům představila. „Knihu jsem nepsala o sobě, ale když ji lidi čtou, tak si myslí, že je to o mě. Ona je ale především o lidech, které jsem potkávala na své životní cestě a zejména o těch obyčejnějších, kteří se nedostali ke vzdělávacím prostředkům a mluvili za ně lidé, kteří jim nerozuměli a křivdili jim,“ přiblížila autorka obsah knihy vydané v loňském roce.

Vystudovaná pedagožka psala celý život spíše do šuplíku. Ke své knize si může přidat i překlady především od Paula Spiegla, který si prošel podobným rasovým pronásledováním jako Eva Dobšíková. Příjemně strávené odpoledne opepřili troškou poezie žáci a zároveň účastníci recitační soutěže ze Základní školy Komenského.

Ti se za doprovodu učitelky Hrabcové přišli pochlubit i svými čtenářskými deníky, do kterých mohli návštěvníci nahlédnout a srovnat tak, zda se doba, i co se týče čtenářské aktivity dětí, posunula někam dále nebo naopak.

KATEŘINA KOPOVÁ