Chasa z Moravského Žižkova se rozhodla oživit kulturu ve vesnici po svém. V sobotu ráno je vše připraveno, aby mohla odstartovat premiéra veřejné domácí zabijačku se vším všudy.

Vypasený čuník tráví své poslední chvilky života v kleci, zatímco skupina mladých o překot dopilovává poslední nedostatky. „Hoši, ta trojnožka už mohla stát,“ říká jeden z chlapců svým kamarádům. Někteří však dobře vědí, že na postavení trojnožky je ještě brzo. „Však ještě není očištěné,“ oponuje další mladík.

Prase jakoby tušilo, že ho čeká tragický osud a na kolemjdoucí vrhá svůj nejsmutnější pohled. Po chvíli postávání rezignuje, sedne na dřevěnou desku a čeká.

Kolem chodí desítky lidí. K čuníkovi váhavým krokem míří i nejmladší účastník akce – tříletý Vítek Straka s rodiči. Co bude s prasátkem, neví. „Jak se střílí na zajíce, tak pan řezník bude střílet i na prasátko,“ vysvětluje mu citlivě maminka. „A kdo přiveze to druhé,“ ptá se malý návštěvník.



Správná otázka, chasa z Moravského Žižkova totiž nakoupilo z ušetřených peněz dva čuníky. Jednoho zabili dopředu a předchystali si maso na guláš, krkovice a další dobroty. Druhého pašíka nechali na sobotu k veřejné domácí zabijačce v lokalitě U Lípy v žižkovských vinohradech.

„Je to naše premiéra. Společenství mladých má asi třicet členů. Měsíčně jsme dávali padesát korun, aby se to podařilo. Snad si sem lidi najdou cestu,“ usmívá se po ránu jeden z organizátorů akce Ondřej Maršálek. „Kde dnes vidíte zabijačku, je to vzácnost,“ podotýká.

Dodává, že spořádat takovou akci dá hodně úsilí. Nejen zorganizovat, aby vše klapalo, ale třeba už jen sehnat řezníka. „To byl velký problém. Měli jsme jedenáct jmen a vyšel nám z toho jediný řezník. Většina chlapů už šla od toho,“ říká Maršálek.

Zabití druhého prasete se nakonec ujímá zkušený řezník Josef Novák z Velkých Bílovic, který dělá zabijačky profesionálně už dvanáct let. „Je to takový kolorit našeho regionu. Svátek, u něhož se hlavně sejdou lidi a povykládají si,“ říká s úsměvem.

Zabijaček ale ubývá. lidé podle Nováka spíš kupují už očištěné půlky prasete. Vnímá to i další organizátor zabijačky Roman Hromek. „Teď se pěstují doma prasata jen výjimečně. Dřív jsme zabijačky dělávali pravidelně, teď už je to jinak. Lidé mají málo času, spěchají a roli hraje i finanční stránka,“ míní Hromek.



Stejně to vidí i Ondřej Maršálek, který zrovna chvátá zkontrolovat funkci zařízení, které je pro konání zabijačky naprosto nezbytné. Stylový záchod, neboli kadibudku, mladí vyráběli sami. „Na dveřích je prasátko a na boku zavěšené jelita,“ popisuje s úsměvem mladík a už se s ostatními nemůže dočkat několikahodinové slavnosti, kterou odpoledne osvěží cimbálová muzika Guráš.

Je něco před desátou hodinou dopoledne a pašíkovi odtikávají poslední sekundy života. Lidé už postupně přicházejí a už po chvíli strávené mezi vinohrady si akci nemohou vynachválit. Po několika hodinách jsou už z pašíka voňavé dobroty.

„Mladí měli pozvat i televizi. Je to perfektní. Chceme jim za to poděkovat,“ podotýká Alena Orlová z Moravského Žižkova, zatímco její známí už si v sáčcích odnáší některé dobrůtky z vydařené domácí zabijačky.