Stejně jako na nedávno vydaném cédéčku s prozaickým názvem Jožka Černý dětem je i na tomto albu patrný motiv vztahů mezi Čechy a Slováky. I z toho důvodu se tedy jeho křest uskuteční zanedlouho nejspíš na obou stranách hranice.

„Na albu je patnáct písniček, na kterých se odráží vliv slovenského Záhorí i jižní Moravy. Jiné je cédéčko v tom, že na něm nedávám takový prostor ostatním lidem, aby se ukázali. Vycházel jsem z písniček, které jsem dříve natočil, ale přezpíval jsem je. To proto, abych je mohl představit třeba sám v televizi,“ popisuje Jožka Černý, podle jehož slov jsou na cédéčko, které vyšlo v pětitisícovém nákladu, pozitivní ohlasy.

Záhy také dodává, že pokud bude zájem ze strany lidí, rád uspořádá nějaký koncert či autogramiádu, aby album se slovenskými a českými dechovkami představil i naživo.

Jak už je u populárního zpěváka téměř zvykem, i deska Večerní dědinú, na jejímž nahrávání se podílel také orchestr Václava Hybše, vznikala nezvykle rychle.

„Je pravda, že přípravy probíhaly už asi od června. Vzhledem k tomu, že muzika byla nahraná předem, texty jsem nazpíval během dvou dní intenzivní práce. Čekali jsme jen na obal a vytištění,“ překvapuje sympatický dědeček malé vnučky.

Právě ta bývá nejčastěji jedním z prvních kritiků dědečkovy práce. „Vnučce se cédéčko líbí. Navíc pořád chce, abych jí zpíval. Ale ne ledajak. Musím u toho stát a dokonce se i uklonit. Pak jsem pro ni jednička,“ usmívá se nestárnoucí Černý.

Ten také nechává nahlédnout do svých snů. „Je pravda, že v mém věku už se moc dopředu neplánuje, ale pokud se najede někdo, kdo by mě podpořil, rád bych zabrousil do swingu,“ přibližuje osmašedesátiletý zpěvák, kterého swingová hudba uchvátila již v mládí.