V ČLÁNKU NAJDETE:
„Říkala jsem si, že už někdo louskáček musel vymyslet. A nakonec jsem jich na YouTube pár našla. Začala jsem tedy shánět materiál, z něhož bych ho dokázala vyrobit. Nakonec jsem smíchala dva nebo tři nápady dohromady, z každého jsem něco využila. Můj louskáček vznikl prostě z toho, co se mi na jeho výrobu povedlo sehnat ,“ popisuje Pavlína Cvrčková z Liberce.
Povoláním je mzdová účetní a zálibu našla ve sbírání šicích strojů. „Mám jednu z největších sbírek v republice. Kutilství, technika a šicí stroje mě nesmírně baví,“ uvádí a dodává: „Se dřevem dělám ráda, vždy jsem chtěla umět také svářet. Tatínek už mi toto umění, bohužel, nestihl předat.“
Zápasení se svářečkou
Když bylo potřeba vyrobit něco ze železa, musela prý se sváry obtěžovat kamarády a známé nebo zaplatit profesionály.
„A tak jsem si pořídila svářečku a požádala jsem kamaráda, aby mi u prvních svárů asistoval. Měla jsem za sebou sice je 2 x 5 centimetrů svařeného materiálu na zkoušku, rozhodla jsem se ale, že se prostě rovnou pustím do toho louskáčku. Je to vlastně moje první věc. Naučila jsem se díky tomu, že svařování je sice složité, ale že se tomu dá naučit. S elektrodovou svářečkou mi to vůbec nešlo, s CO₂ svářečkou to pro mě bylo jednodušší. Zvládla jsem to, ale sváry úplně dokonalé nejsou,“ směje se.
Má prý nápadů spoustu, kamenem úrazu je, jak už to tak bývá, čas. A tak si každý rok vymyslí nějaký projekt. Postavila už dřevěné zateplené boudy pro kočky z útulku, kamarádce voliéru pro papoušky, udírnu s dýmboxem, prolézačku ala Ninja Warrior a s kamarádem i zahradní domek. Kutilství se zkrátka nebojí.
Na šroťáku jako doma
„Kvůli šicím strojům mám už skoro zákaz chodit do sběrny,“ směje se.
„Lidi vyhodí hodně zajímavých věcí, jako jsou staré nářadí nebo zcela funkční motory. Na šroťáku bych nemohla pracovat, protože bych polovinu z věcí přitáhla zpátky domů. Mám tam ale známého a ten mi některé věci dává stranou,“ usmívá se Pavlína Cvrčková.
close
info
Zdroj: se svolením Pavlíny Cvrčkové
zoom_in
Z materiálu ze šrotiště vznikl stroj na louskání ořechů
Na šroťáku našla Pavlína Cvrčková dva železné sloupky 12 x 12 centimetrů.
„Vzala jsem rovnou oba dva. Musela jsem do kovu řezat a nebyla jsem si jistá, jestli to napoprvé zvládnu dobře. Respekt z rozbrušovačky samozřejmě mám. První jiskřičky mi udělaly díru do bundy. To bylo v říjnu. Nepodcenila jsem to, mám se totiž docela ráda. Oblékla jsem si koženou svářečskou zástěru, ochranné brýle na mé dioptrické brýle a čepici. Byla jsem opravdu krásná,“ popisuje proces výroby nadšená kutilka.
Výroba louskáčku na ořechy
Louskáček měl nejprve motorek ze stěračů. Nedisponoval však dostatečným výkonem. „Ořechy jsou tvrdé a dokázaly motorek zastavit. Je sice fajn, ale hodí se spíše na gril, kde nemá žádný odpor. Nakonec jsem tedy použila motor ze starého mandlu, který se rovněž válel ve sběrně surovin,” pochvaluje si.
„Drtící válec je rotor z elektromotoru, který jsem na povrchu nařezala na proužky, aby byl hranatější. Původně jsem ho nechala hladký, ale nechtěl brát ořech. Potřebuje totiž ostrou hranu, o kterou se ořech rozlouskne,“ vysvětluje.
Nahrává se anketa ...
Šroubem vzadu se reguluje otvor mezi drtícím válcem a přítlačnou destičkou. Velikost otvoru se dá zvolit podle druhu a velikosti ořechů a rozlouskne tak i pistácie, lískové ořechy, mandle či vlašské ořechy.
Nejdražší na všem byly podle ní barvy. „Nastříkala jsem je sprejem. Předtím jsem železo důkladně odmastila a použila základovou barvu. To už byla docela zima, ale chytlo se to dobře a barva se neodlupuje,“ popisuje kutilka.
Práce na měsíc, se super výsledkem
Louskáček vyráběla na terase. „Něco jsem uřízla, nebo zbrousila a pomalinku jsem si vše chystala. Myslím, že jsem ho vyráběla od poloviny října do zhruba poloviny listopadu, venku už bylo dost chladno. Do toho jsem se musela taky věnovat rodině. Navíc to byly vlastně výzkum, vývoj a inovace v jednom. Několikrát jsem tak musela louskáček předělávat,“ uvádí šikovná žena.
Doma prý neříkala, co má v plánu. „Kamarád mi udělal elektriku, na tu zatím nesahám. Když proběhl test, tak jsem doma oznámila, co vlastně kutím. Louskáček mě celkově vyšel na zhruba 1500 korun. Musela jsem totiž dokoupit ložiska, panty, spojovací a elektroinstalační materiál, barvy a samozřejmě materiál z kovošrotu. Budu ho ještě zdokonalovat, protože občas se oříšky opřou o sebe a zůstanou viset,“ plánuje.
