Chtěl jsem se stát hasičem. Trénoval jsem s maskou ve vinohradě

K dobrovolným hasičům jsem se v rodném městysu přidal už v šesti letech. Přivedl mě k nim právě otec. I jemu vděčím za přestup k profesionálům. Na druhé straně republiky jsem si potvrdil, že hasiči jsou jedna velká rodina. Kolegové mi pomáhají i mimo práci, také proto jsem si povolání oblíbil. Na každou směnu se těším.

Zdroj: Deník / David Kvapil

Svému snu jsme obětoval hodně času. Při tréninku jsem si zakázal pít víno nebo pivo. Měl jsem také speciální jídelníček, abych shodil přebytečná kila. Věděl jsem totiž už od patnácti, co chci dělat. 

Zdroj: Deník / David Kvapil

Před šesti lety jsem se poprvé účastnil soutěže TFA, v překladu Nejtvrdší hasič přežije. Účastní se jí dobrovolní hasiči z celé republiky. Mám rád výzvy, jako první soutěž jsem si proto vybral tu nejtěžšší v Praze. Musle jsem například vyběhnout do tehdejší nejvyšší budovy republiky s aktivním dýchacím přístrojem. Sáhl jsem si až na do sil, získal jsem ale také zkušenosti do budoucna. 

Zdroj: Deník / David Kvapil

Závodníci v podobných soutěžích musí třeba roztáhnout a smotat hasičskou hadici, přenést závaží nebo figurínu, přeskočit bariéru. Poslední etapou bývá výstup do výškových budov. Vše v kompletní hasičské výzbroji. 

Zdroj: Deník / David Kvapil

Abych si zvykl na zátěž, trénoval jsem s dýchacím přístrojem ve vinohradu. Sem tam mi někdo připomene, že mě potkal. Přeci jen hasič ve vinohradu…každý si klepal na čelo. 

Zdroj: Deník / David Kvapil

Postupem let jsem získal úspěchy na menších soutěžích, ale nejvíce si vážím, když se mnou kolegové nebo přátelé na soutěž jeli. Pomohli mi a věřili, to je více, než poháry. Na ty se totiž doma práší. 

Zdroj: Deník / David Kvapil