Divadelní sny má téměř na dosah

Příběh hry je o dvou párech, kde chtějí být všichni šťastní. Každý má své sny a při snaze o jejich dosažení přehlíží to, co má na dosah. „Každý ve hře určitě najde svou třináctou komnatu,“ podotýká autorka.

Zdroj: Deník / David Kvapil

S divadlem začala na střední škole. Když vstoupila na pódium, věděla, že našla zálibu, které se chce věnovat. „V mládí mi říkali, že jsem komediálně nadaná. Vždy jsem měla touhu po natáčení a obdivovala jsem francouzské filmy,“ prozrazuje na sebe žena.

Zdroj: Deník / David Kvapil

Po návratu z Prahy, kde kde působila v hereckém studiu Švandova divadla začala mít jinou a pestřejší představu o divadle v regionu, proto se rozhodla založit vlastní divadelní soubor. „Proč název Motýl? Při vymýšlení mi kamarádka dala diář, na kterém byli nakresleni motýly. A ona řekla tak máme jasno. Sama se v tom vidím. I na začátku je nehezká larva a potřebuje určitý proces, aby vzniklo něco krásného, jako je motýl,“ říká.

Zdroj: Deník / David Kvapil

S divadlem začala už na základní škole. Na střední škole věděla, že divadlo je místo kam patří a věc které se chce věnovat. „Už jako dítě jsem byla komická a velkou zásluhu na mé touze po divadle a filmovém herectví má francouzská kinematografie, na které byla odkojena. Belmondo a Dana Medřická byli mým velkým dětským vzorem,“ vysvětluje.

Zdroj: Deník / David Kvapil

S hraním má bohaté zkušenosti z pražského Švandova divadla nebo hustopečského souboru Floor. Zkusila se dostat i na hereckou školu. „V té době jsem měla nadváhu, což byl problém. Musela jsem se tak k divadlu dostat obloukem,“ vysvětluje žena.

Zdroj: Deník / David Kvapil

Premiéra a první repríza její autorské hry Na Dosah dvakrát vyprodala v loňském roce celý kulturní sál v Hustopečích a sklidila několikaminutový potlesk od diváků ve stoje. „Patřilo to celému souboru. Je to obrovská pocta a snad jediná, jak divák může odměnit herce. Více si však užívám působení na jevišti,“ uzavírá.

Zdroj: Deník / David Kvapil