Předchozí
1 z 10
Další

Horolezectví? Relativně bezpečný sport, říká Švrček

Matterhorn nebo Monte Cervino. Jedna z nejkrásnějších a nejoblíbenějších hor Evropy tyčící se nad švýcarským Zermattem a italským městem Breuil-Cervinia. Získala si i pětatřicetiletého Michala Švrčka z Velkých Bílovic. Rozhodl se proto tento 4 478 metrů vysoký skvost letos v létě pokořit. „Jak svou výškou, tak i převýšením přes 1200 metrů to byla největší hora, kterou jsem kdy překonal,“ vypráví sympatický technik a tatínek dvou malých dětí.

Horolezec Michal Švrček z Velkých Bílovic zlezl Matterhorn.Zdroj: osobní archiv

Matterhorn je podle něj výjimečný ve všech ohledech. „Nic podobného jsem před tím nepodniknul. Matterhorn jsem chtěl vidět na vlastní oči. Pro horolezce je to ale málo, musí ji zdolat! Výstup, a zejména sestup, je poměrně náročný. Člověk se na něj musí předem fyzicky připravit. Ve skutečnosti je ale Matterhorn zároveň mnohem krásnější a hrozivější než na fotkách,“ říká Švrček.

Horolezec Michal Švrček z Velkých Bílovic zlezl Matterhorn.Zdroj: osobní archiv

První pohled na horu mu doslova vyrazil dech. „Říkal jsem si pro sebe, do čeho to, sakra, vlastně jdu,“ směje se při vzpomínce pětatřicetiletý horolezec, který se dosud věnoval spíše sportovnímu lezení po skalách v nižší nadmořské výšce. Výstup plánoval už před třemi lety. „Kvůli tomu jsem začal i s intenzivním běháním. Potřeboval jsem fyzičku a výdrž,“ zdůvodňuje Švrček.

Michal Švrček z Velkých Bílovic.Zdroj: osobní archiv

Loni v srpnu se náhodou dostal ke skupince horolezců, která výstup na Matterhorn chystala. „Chyběl jim do dvojice jeden člověk. No a můj sen znovu ožil. Sestavil jsem si intenzivní tréninkový běžecký plán. Asi tři měsíce před odjezdem jsem se navíc zaměřil na posilování celého těla. Občas jsem zatrénoval i na umělé stěně,“ přibližuje muž.

Michal Švrček z Velkých Bílovic.Zdroj: osobní archivv

Je podle něj jen málo horolezců, kterým by tato magická hora neučarovala. „Matterhorn si jednou vybere snad každý horolezec. Je to zřejmě dáno jeho typickým jehlanovitým tvarem a špičkou na vrcholu, která je opravdu úzká jen asi metr. Po stranách je pak vidět jeho hrozivou severní a jižní stěnu,“ popisuje Švrček.

Michal Švrček z Velkých Bílovic.Zdroj: osobní archiv

Jak podotýká, na vrcholku se přitom s kolegou dlouho nezdrželi. „Dostali jsme se tam v čase, který byl doporučovaný na sestup, takže jsme se rychle vyfotili a otočili nazpět. Kousek od švýcarského vrcholu je italský, na kterém je postavený kříž. Kvůli úspoře času jsme tam nešli. Vrcholu jsem si tedy moc neužil. Nejkrásnější pocit byl ale úplně dole, kdy jsme si uvědomili, že jsme to celé zvládli,“ vyznává se horolezec, který s sebou na zádech nesl batoh s vybavením na výstup o hmotnosti asi deseti kilogramů.

Michal Švrček.Zdroj: osobní archiv

Paradoxně nejtěžší byl přitom právě sestup. „Přesněji orientace v terénu. Na cestě se v těžších pasážích dá použit umělé jištění, které však mimo cestu není. Každé špatné odbočení je velká ztráta času. A především je to velice nebezpečné, protože si cestu musíte jistit sami. To jsme si také zkusili. Výhodu jsme měli v šedesátimetrovém laně, které nám v těchto místech pomohlo se dostat mnohem níž než doporučované patnáctimetrové,“ vysvětluje Velkobílovčan.

Michal Švrček z Velkých Bílovic.Zdroj: osobní archiv

Horolezectví se věnuje asi dvacet let. „Moje začátky jsou spjaté s výstavbou horolezecké stěny v tělocvičně základní školy tady v Bílovicích v roce 1998. Začal jsem chodit do horolezeckého kroužku, kde jsem se naučil základním dovednostem. Později nám byla stěna malá a vyráželi jsme na nejbližší cvičné skály, kde jsou zajištěné cesty. Šlo zejména o Chřiby nebo Moravský kras. Později jsme se vydávali i na těžší cesty v Adršpachu, nebo do zahraničí. Třeba na rakouský Höllental. V Chorvatsku pak do oblíbené oblasti Paklenica nebo k dominantě italských Dolomit – Tre Cime di Lavaredo,“ vyjmenovává.

Michal Švrček.Zdroj: osobní archiv

Jak přiznává, nejen manželka o něj má doma strach. „I já mám z každé cesty respekt. Důležité je mít natrénováno a dodržovat pravidla pro lezení a jištění. Pokud to děláte, je horolezectví relativně bezpečný sport. Více zranění jsem měl při hraní fotbalu,“ směje se dvojnásobný tatínek. Rád by si ještě rád zlezl například severní stěnu hory Ortler v Itálii. „Jde o nejdelší zaledněnou cestu v Alpách, kterou zdolali i bratři Messnerové,“ říká Švrček.

Michal ŠvrčekZdroj: Archiv

K lezení pomalu vede i staršího synka. „Pětiletého Edíka lezení na umělé stěně baví. Říká ale, že na skálu nikdy nepůjde. No a Violka má dva roky, ještě je hodně malá. Ale nadání a předpoklady má – leze všude a na vše, na co se dá,“ usmívá se hrdý tatínek, který ve volném čase rád kutí nebo pracuje na zahradě.

Michal Švrček.Zdroj: Milan Krásný