Nejoblíbenější díla z dětství? Sněhurka v rakvi a maminka, směje se ilustrátorka

Rozdíl je podle ní totiž mezi kreslením si ve volném čase a skutečným světem barev. „Najednou jsem byla obklopená kritikou místo chvály rodiny a přátel. Byla to ale právě ta kritika, která mi pomohla posunout se dál. Věděla jsem, že se chci pokusit dál zlepšovat a při troše štěstí z koníčku udělat svoji budoucí práci,“ vzpomíná Vlnková.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Maturovat bude z češtiny, angličtiny, dějin výtvarné kultury a technologií užívaných v umění. „Také prezentujeme naši praktickou maturitu, letošní téma je Mýty, pověsti a legendy cizích národů a dávných kultur,“ říká malířka.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Jako dítě kreslila prakticky pořád. „Bylo to pro mě něco docela automatického. Většina dětí si doma občas kreslí, některé od toho postupem času upustí, některým to vydrží na celý život,“ naznačuje mladá umělkyně.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Obrázků z dětství má doma ostatně schovaných mraky. „Ráda si je občas prohlížím. Ty nejranější jsou většinou princezny, mezi mé oblíbené patří například obrázek Sněhurka v rakvi, a maminka. Děti dokáží vidět svět neuvěřitelně jednoduše a zaměřit se jen na to nejdůležitější, dneska už mi to tak nejde. Dívám se na ty obrázky a říkám si, jak jsem to jen tenkrát dělala?“ vypráví Mikulovanka.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Ze všech oborů, které si kdy vyzkoušela, jí k srdci nejvíc přirostla ilustrace.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

„Pokud všechno půjde dobře, mohla bych příští rok nastoupit na britskou univerzitu v Southamptonu. Rozhodla jsem se tam studovat právě ilustrování knížek,“ přibližuje Vlnková.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Přihlášek na vysokou si na britské školy podala hned několik. Všude ji vzali.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

„Mám Anglii ráda. Věděla jsem, že odejít mimo republiku by mi mohlo neuvěřitelně prospět. Ať už z kreativního, nebo osobního hlediska. Navíc zbožňuji angličtinu. Abych byla úplně upřímná, jednoho dne bych se nejraději odstěhovala až do Kanady, ale vysokou školu v Kanadě jsem vůbec nezvažovala, to jen takový sen do budoucna. Řekla jsem si, že začnu pomalu, v Evropě,“ usmívá se sympatická dívka.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Společným jmenovatelem většiny jejích obrazů je akvarel. „Pro laiky jde vlastně o vodovky,“ upřesňuje Vlnková.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Malování podle svých slov zdědila nejspíš po tatínkovi a dědečkovi. „Talentovaná je ale maminčina teta a sestřenice. Všichni mě moc podporují. Často přijdou a řeknou, jak je to super a ukážou na nějaký obrázek. A já si říkám, jestli opravdu tohle? Vždyť je to hrůza, to se mi vůbec nepovedlo!“ směje se.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Budoucí ilustrátorka také ve volném čase nejraději poslouchá hudbu, zpívá a hraje na ukulele.

Zdroj: archiv Simony Vlnkové

Lidé, kteří začnou s malováním, by podle ní měli být hlavně hodně trpěliví. „Myslím, že se časem a snahou dá kreslení hodně zdokonalit, spousta lidí se ale v tom procesu vzdá. Je to pomalá práce. Ve škole nás hodně motivovali k pořízení si skicáku a ke kreslení všeho kolem nás, je to důležitý začátek. Pro trénování oka je taky lepší vůbec nekreslit podle fotek,“ radí Vlnková.