Předchozí
1 z 5
Další

Karolína Osičková na Plese pivařů v Olešnici.Zdroj: osobní archiv

Vřelý vztah k fyzice si vybudovala už na velkopavlovickém gymnáziu. „Původně jsem chtěla být právník, pak psycholog. To je taková klasika. Obojí mě ale opustilo někdy v tercii. To nás začala učit paní učitelka Marie Šmídová, která mě přihlásila na fyzikální olympiádu. Myslím, že jsem tehdy nedopadla nijak zázračně, ale už jsem tušila, že to budou právě přírodní vědy, kterým se chci věnovat. Fyzika, matematika, chemie a biologie. To vše mě bavilo,“ vzpomíná sympatická mladá žena. K jádru se paradoxně dostala před deseti lety přes muziku. „Potkala jsem se s Jirkou Švábem, který pracuje jako výcvikový inženýr v Dukovanech. Tehdy mě lákala moderní věda, nanotechnologie. Pan Šváb mi nabídl, že mě provede elektrárnou. A byla to láska na první pohled,“ směje se Osičková.

Karolína Osičková v jaderné elektrárně Dukovany a natáčení pro Českou televizi.Zdroj: osobní archiv

Na studium jaderného inženýrství vzpomíná jako na velice náročné. „Zároveň bylo ale naprosto skvělé a kdykoli bych do něj šla znovu! Vůbec nejraději jsem měla během bakalářského studia výuku při školním reaktoru VR-1 Vrabec. Zpracovávali jsme tam měření nebo si zkoušeli, jak se reaktor řídí. Pamatuji si i na cvičení radiační ochrany, kdy jsme se navlékli do ochranných obleků a nacvičovali dekontaminaci. Byla to prostě paráda,“ vypráví fyzička. Po státnicích nastoupila do dukovanské elektrárny na oddělení jaderné bezpečnosti. „Začala jsem hned loni v září školením v Centru přípravy personálu v Brně. Kurz trvá přes půl roku, střídá se klasická výuka se stážemi v provozu elektrárny. Aktuálně se chystám na závěrečné zkoušky,“ přibližuje Osičková.

Karolína Osičková s kolegy.Zdroj: osobní archiv

Útvar provádí a zajišťuje pravděpodobnostní analýzy bezpečnosti jaderných bloků. „Hodnotíme frekvenci výskytu poškození jaderného paliva umístěného v reaktoru nebo v bazénu skladování vyhořelého paliva. Tyto komplexní modely nám odpovídají na otázky, co se může stát, co by to mohlo způsobit a jak je to pravděpodobné. Z celého tohoto modelu, který bere v úvahu různé příčiny a možné způsoby rozvoje havárií, pak získáme frekvenci výskytu poškození paliva. Ta musí být pro jaderné zařízení samozřejmě naprosto zanedbatelná, řekněme jednou za sto tisíc nebo milion let. Ale nikdy nemůže být a nebude na nule, stejně tak, jako není nulové riziko z jakékoliv lidské činnosti,“ vysvětluje Osičková.

Karolína Osičková zpívá s kapelou Red Socks Orchestra na Plese mediků v Brněnském Bobycentru.Zdroj: osobní archiv

Nejvíce volného času tráví spolu se svým big bandem Red Socks Orchestra. „Před deseti lety jsme se ještě jmenovali JuniorBand Pohořelice a fungovali jsme pod tamní zuškou. Vedl nás tehdejší ředitel Rostislav Komosný. Mě k němu doporučil můj učitel zpěvu Josef Hanák. Po těch letech už máme docela renomé. Hrajeme i na velmi prestižích akcích jako jsou reprezentační plesy nebo velké městské slavnosti,“ vyjmenovává mladá zpěvačka, která začínala při velkopavlovické základní umělecké škole. Aby toho nebylo málo, snaží se také hrát na ukulele, cvičit ve fitness centru, hrát squash nebo relaxovat při józe. „Ráda taky peču sladké i slané, což spolehlivě vynuluje snahy z fitka. Starám se o pokojové kytky, ale nejsem žádný přirozený talent, spíš naopak. Zrovna si chystám balkonovou zahrádku. No a taky hodně čtu – vše, co mi zrovna přijde pod ruku,“ říká Osičková, která žije v Moravském Krumlově.

Karolína Osičková a Red Socks Orchestra na koncertě v Metro Music Bar Brno.Zdroj: osobní archiv

Jako pravá Jihomoravanka má i ona v oblibě víno. „Vinohrad ale se slovem relaxace vůbec nespojuji. Když jsem byla menší, práce v něm mě neskutečně otravovala. V pubertě to bylo až nesnesitelné, a to mi naši nedělali žádné galeje. To se samozřejmě změnilo, když mi víno začalo chutnat a už jsem věděla, k čemu ta práce je, že má smysl. Dokonce se pamatuji, že po prvním zkouškovém na vysoké jsem se do vinohradu těšila. Naučila jsem si ho vážit, postupem ve mně rostla jakási vinařská hrdost,“ popisuje mladá žena. Zkušenosti z práce a studia jaderného inženýrství využívá i v běžném životě. „Fyzika je přece všude! Sice nejsem žádný kutil, takže pružnost a pevnost poličky doma nespočítám, ale brzo nás s přítelem čeká stavba domku, takže jsem ráda, že umím číst technické výkresy,“ podotýká inženýrka.