Na bodnutí jsem alergický, přiznává včelař Lukáš Konečný. Nosí si protijed

„Chtěl jsem mít vlastní zdroj medu, o kterém bych věděl, že je kvalitní. No a tak nějak jsem si i přál začít vyrábět vlastní medovinu,“ začíná s úsměvem své vyprávění mladý včelař.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Nejprve začal shánět roje. Později zjistil, že je potřeba mít skutečně kvalitní včelstvo. „Proto jsem si koupil šlechtěnou matku, u čehož jsem i zůstal. Od doby, co včelařím, jsem si jich pořídil už asi deset. No a teď jsem ve fázi, kdy si včelí matky chovám sám,“ říká Konečný.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

V současnosti se stará o více než třicet včelstev. „Snažím se o to, aby bylo včelstvo především silné. A to je v případě, že ho dobře zazimuji a připravím včelám dostatek zásob,“ přibližuje včelař.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Když je dobrý rok, jedno včelstvo je schopné vyprodukovat až padesát kilo medu. „Med na prodej mám ale asi jen z jedné třetiny. Zbytek si nechávám na medovinu. Sním o tom, že začnu produkovat i takzvané medovíno,“ naznačuje své plány s úsměvem Přítlučan.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Do včelaření zapojil doslova celou rodinu. „Vedu k němu obě děti, dcerku i synka. Manželku zase baví vyrábět svíčky. Kromě toho si děláme i vlastní tinktury z propolisu. Dále pak mastičky nebo i dezinfekci. Propolis má totiž antibakteriální účinky. Když dám včelám do úlu nové rámky, první, co udělají, je, že si je sterilizují a zalepí právě propolisem,“ prozrazuje třiatřicetiletý muž.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Včely jsou podle něj zázrakem přírody. Od lásky k nim jej neodradil ani fakt, že je na jejich bodnutí alergický. „Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Z ničeho nic. Pomalu jsem byl ve fázi, kdy jsem byl k jejich bodnutí zcela imunní. Dostal jsem šestnáct žihadel a téměř jsem nevěděl, že je mám. A v tom se něco zlomilo. Vloni v létě jsem dostal jedno žihadlo. Byl jsem na tom tak, že jsem musel chtěj nechtěj zamířit na alergologii. Od té doby s sebou musím všude nosit protijed,“ překvapuje včelař.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Svá včelstva kontroluje a stará se o ně prakticky dennodenně. „Věnuji se jim naplno. A určitě nejsem jediný včelař, který to tak má. I proto bych byl rád, kdyby i stát včelaře více podporoval. A to nemyslím jen finančně. Bylo by dobré, kdybychom se včelstvy mohli více kočovat. Je těžké narazit v dnešní době na místo, v jehož blízkosti by byla květnatá louka. Měli bychom si uvědomit, že bez včel bychom za pár let nemuseli být ani my,“ podotýká Konečný.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer