Předchozí
1 z 9
Další

Maruška Kopčíková.Maruška Kopčíková.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

"Nejsem si moc jistá, že jsem v patnácti už věděla, co by mě bavilo a co bych chtěla dělat celý život. Spíš jsem se jako každá holka chtěla pěkně oblékat. K oděvnictví mě možná trošku nasměroval právě taťka. Viděl, že chci hezky vypadat, moc peněz na moderní oblečení ale nebylo," usmívá se.

Jako malá ráda vyšívala a sem tam si zkusila i něco ušít na stroji. "Bavilo mě to i ve škole, i když praxe jsme měli málo. Šití jsme si museli víc trénovat doma, což jsem nedělala," přiznává po letech.

Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

Po maturitě se proto přihlásila na studium sociální pedagogiky. "Na šití jsem úplně zapomněla, asi jsem si říkala, že se tím určitě živit nechci. Možná kdyby v tu dobu existovaly sociální sítě tak, jako nyní, měla bych inspiraci a šít bych nepřestala," přemítá.

Vrátila se k němu až v okamžiku, kdy čekala prvního synka. "Stroj jsem doma sice měla, ale nešila jsem na něm. Maximálně čas od času nějaký polštářek. Vytáhla jsem ho, když jsem si toužila pro Davídka ušít hnízdečko, deku a mantinel. Ušila jsem výbavu z nepružných materiálů, což je nejjednodušší, a stroj opět na nějakou chvíli odložila," vypráví mladá maminka dvou synů.

Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

Přestože měla chuť ušít dětem tepláčky či mikinu, obávala se, že na klasickém šicím stroji něco takového nezvládne. "Proto jsem to ani nezkoušela. Jenže pak přišla doba covidová a s ní šití roušek. Do toho jsem se pustila s plnou chutí. Jen mě brzdil prostor. Přes den jsem stroj nemohla vytáhnout kvůli malým dětem a večer se mi moc nechtělo. Nakonec jsem se konečně před půl rokem odhodlala k tomu, že jsem si zařídila svoje místečko, kde mám stroj stále k dispozici. Impulsem pro mě také bylo, když mi jedna známá poslala střih na tepláčky a kalhoty z pružných materiálů, ze kterých jsem měla dříve respekt." přibližuje Kopčíková.

Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

Tvoření je pro ni obrovským relaxem. "Člověk konečně vidí v ruce nějaký výsledek své práce, který ještě někdo užije. To je ostatně vůbec největší ocenění - když se výsledek líbí mně i tomu, pro koho ho šiji. V sociální práci člověk většinou žádný hmatatelný výsledek nemá, což mi trošku chybí," srovnává sympatická žena.

Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

Šitím se snaží zároveň i vyplnit volný čas. "Synkové jsou od sebe necelý rok a půl. Rostou mi před očima a moc se toho za krátkou dobu naučili. Pomalu se osamostatňují a mě už tolik nepotřebují," zdůvodňuje.

Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

Jak zdůrazňuje, sama je příkladem, že pokud někdo chce v životě něco dokázat, změnit a s něčím novým začít, nikdy není pozdě. "Je jedno, jestli jde o šití, háčkování, malování, nebo něco jiného. Důležité je mít představu, co chci udělat a motivaci, proč to vůbec začít zkoušet. A v neposlední řadě také umět překonat dobu, kdy se zkrátka nedaří podle představ," říká ze zkušenosti mladá maminka.

Nejraději tvoří večer, když je manžel na noční směně. "Někdy také přes den, ale to musejí být spíše rychlovky, žádné dlouhé vyměřování. Čas od času si to večer nachystám, špendlím, stříhám, a přes den v mezičase šiju. Děti mi chtějí pomáhat, teď si našly zábavu a hrají si se zbytky látek nebo mi pomáhají se špendlením, na což samozřejmě musím dohlížet," vypráví Kopčíková.

Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

Nejvděčnějšími klienty jsou pro ni její děti a děti kamarádek. "Hrozně se mi líbí šít pro holčičky, protože je na ně tolik krásných látek. Kluci to mají s výběrem trošku omezenější, ale taky se dají ušít krásné kousky. Jinak ráda šiji i pro manžela a co nevidět se chci pustit do něčeho pro sebe. Zatím jen zkouším, jak se se kterou látkou pracuje," přibližuje šikovná švadlenka, která inspiraci sbírá především na internetu.

Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Tvoření je pro ni obrovským relaxem.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

A jestli jsou střihy a materiály, které by pro ni stále byly výzvou? "Jednoznačně! Stále se považuji za začátečníka. Už nějakou dobu pokukuji po krajkovém spodním prádle, ale z toho mám zatím respekt. Možná to nakonec nebude tak těžké, jen se k tomu odhodlat a zkusit to," usmívá se žena původem z Velkých Bílovic.

Zatímco nejvděčnější stvoření jsou děti, největší kritik, ale i poradce, je manžel.Zatímco nejvděčnější stvoření jsou děti, největší kritik, ale i poradce, je manžel.Zdroj: se svolením Marušky Kopčíkové

Látky, ze kterých šije, vybírá na základě vzhledu i složení. Nejraději pracuje se softshellem a teplákovinou. "Zatímco nejvděčnější stvoření jsou děti, největší kritik, ale i poradce, je manžel. No a lichotnice jsou pak pochopitelně kamarádky. Ovšem nedělám nic zvláštního, myslím si, že šití zvládne každý, kdo do něj má chuť a nebojí se zkusit něco nového. Přidanou hodnotu pak vidím v tom, že mají možnost kluci vidět manuální práci a její výsledky. Myslím si, že to pro ně může být obohacující," zamýšlí se Kopčíková.