Předchozí
1 z 10
Další

Organizuje aktivity pro postižené. Práce jí pomáhá zapomenout na vlastní potíže

Cvičí jógu, posilují tělo v lázních a ducha v naučných kurzech. Jezdí na výlety za poznáním a když se sejdou na členské schůzi, nemohou se vejít do největšího sálu ve městě. Svaz tělesně postižených v Hustopečích se vymyká obecným představám o formálním spolku. Lidé v něm žijí naplno a svaz se svojí členskou základnou, která čítá bezmála pět set padesát členů, je největší organizací v Jihomoravském kraji. Za úspěchem stojí nadšení a neutuchající elán předsedkyně Bohumily Defeldové.

Bohumila Defeldová předsedá  Svazu tělesně postižených v Hustopečích už dvanáct let.

„Snažíme se, nejen já, ale i místopředsedkyně Vojtěška Kadrnková, hospodářka Eva Kamenská a všichni ostatní členové výboru a důvěrníci ze všech příslušných obcí,“ nechce si připsat jen vlastní zásluhy.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

Organizují poznávací zájezdy, jezdí do termálních lázní, navštěvují divadelní představení a pořádají také týdenní relaxační pobyty, loni v Piešťanech. „Mnozí naši členové nemají jinou možnost se někam dostat. Loni se našich akcí zúčastnilo přes tisíc lidí,“ poznamenala Defeldová.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

Ve svazu se nesdružují jen hustopečští obyvatelé, hrnou se do něj i přespolní z třinácti dalších obcí v okolí. Při společných aktivitách totiž ožijí a vyskočí z ulity zdravotních problémů. „Já sama mám značné zdravotní potíže. Snažím se bojovat proti všem splínům a depresím zaměstnáním hlavy, abych neměla čas a prostor přemýšlet nad svými problémy. Hlavně se snažím vymýšlet stále nové aktivity pro naše členy,“ odkryla třiasedmdesátiletá Bohumila Defeldová.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

A dodala. „To ovšem můžu dělat s pomocí celého výboru a důvěrníků a také díky své rodině, která mne podporuje. Můj manžel mě všude vozí autem. Také máme podporu z města Hustopeče a ostatních obcí."

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

Předsedkyni hustopečské organizace Svazu tělesně postižených dělá už dvanáct let. „Tehdy za mnou přišli zástupci organizace, zda bych tuto funkci nevzala. Jak na moji osobu přišli, nevím. Můj tatínek Bohumil Hádlík dělal v této organizaci jednatele od roku 1979 až do své smrti v roce 1993. Když začínal, měla organizace 63 členů. Většina schůzek se odehrávala u nás doma. Takže jsem byla zatažena, i když nechtíc, do problematiky seniorů s různými zdravotními problémy,“ zavzpomínala.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

Přiznává, že nabídka jí přišla vhod. Jako bývalá ekonomka se prala s volným časem už dva roky v důchodu. „Naráz místo každodenního ruchu, různých porad, jednání a rozhodování zůstala jen starost kolem chodu domácnosti, domu a zahrady. Ne že by toho bylo málo, ale chyběl mně kontakt s lidmi mimo rodinu. Chtěla jsem zjistit, jestli můžu něco pro tyto seniory udělat,“ přiblížila.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

Největší radost má, když se akce vydaří a její svěřenci jsou spokojeni. „Nebo když se mně podaří získat nějaké finance a můžeme našim členům poskytnout třeba balíčky procedur nebo rehabilitační a rekondiční cvičení v lázních Lednice, jógu, cvičení v krytém bazénu a další aktivity. V minulých letech jsme měli kurzy na počítači, trénování paměti, finanční gramotnosti,“ vyjmenovala namátkou.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

Za svou práci dostala i Cenu Města Hustopeče. „Toho si moc vážím,“ podotkla.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.

Jako zátěž vnímá různé administrativní povinnosti, podle ní někdy až nesmyslné plnění předpisů. „Ze zákona plyne mnoho úkonů a povinností. Kvůli tomu zaniklo na okrese několik místních organizací. A to je mně moc líto, protože tato skupina seniorů se již nemá kde scházet,“ posteskla si Bohumila Defeldová.

Hustopečští členové Svazu tělesně postižených.