Pořádná rána, až mě to odhodilo, popisuje elektrikář Kolda riziko svého povolání

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Postupně si proto zkracoval pracovní úvazek, až nakonec začal sám na sebe podnikat jako elektrikář. „Strach jsem neměl. Jistou práci jako zaměstnanec jsem si zpočátku pořád udržoval s tím, že kdyby se mi nedařilo, měl bych se kam vrátit. Nejdříve jsem tedy práci elektrikáře bral jako přivýdělek. Asi před čtyřmi lety už jsem se do toho pustil naplno,“ usmívá se tatínek dvou malých dětí.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Zpočátku se musel ohánět a oslovovat firmy, pro které by externě mohl pracovat. „Později mě firmy už začaly poptávat samy. Zprvu jsem se věnoval spíš rekonstrukcím elektroinstalace, tedy kompletním předělávkám, především v bytech a bytových jádrech. Poté se začaly nabalovat i novostavby,“ říká Kolda.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Práce elektrikáře je podle něj sice časově náročná, ale velice pestrá a rozmanitá. „Mívám rozdělaných vždycky více projektů, protože se moje práce hodně odvíjí i od pokračujících prací stavební firmy. Ne vždy jde vše dodělat hned. Pokud pracuji například na kompletní předělávce elektřiny v bytech 3+1, strávím tam asi dva týdny,“ přibližuje Břeclavan.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Nezapře v sobě práci technika v IT. Vůbec nejraději se zabývá chytrými instalacemi a ovládáním. Věnuje se také instalaci elektrického podlahového topení nebo alarmům. „Baví mě práce se světlem, nasvěcování vnitřních prostor nebo třeba nastavování automatického ovládání žaluzií či klimatizací. Dá se s nadsázkou říci, že díky jedné krabičce pak lidé můžou v domácnosti ovládat téměř vše. Jen je škoda, že jde zatím spíše o nadstandard, který si lidé běžně pořizovat nechtějí. Já to ale rozhodně doporučuji,“ usmívá se Kolda.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Také jeho obor podléhá módním trendům. „Je to rozhodně tak. Stále se objevují nové normy, které je třeba respektovat a učit se je. Nyní je například důležité rozdělit domácnost na více proudových chráničů tak, aby měl například v kuchyni každý větší spotřebič své jištění. Trendům podléhají také vypínače, a to nejen jejich vzhled. Zatímco dříve se umísťovaly zhruba do úrovně prsou, nyní většinou asi do pasu nebo jen třicet centimetrů nad zemí,“ srovnává elektrikář.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Jeho běžnou výbavou k práci je řezačka na cihly, kvalitní nářadí, šroubováky, měřáky, vrtačky i akuvrtačky nebo třeba vysavač. Dbát musí i na bezpečnostní oblečení či rukavice. „Každého elektrikáře určitě někdy kopl proud. Ani já nejsem výjimka. Stalo se mi to jednou a zažít už bych to nechtěl. Koplo mě tehdy sice jen dvě stě třicet voltů, nicméně pořádně mě to odhodilo. Byla to vážně rána,“ vzpomíná si živě elektrikář.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Práce má podle svých slov dostatek. „Po koronaviru pociťuji útlum, ale to je asi všude stejné,“ myslí si Kolda.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Mezi elektrikáři má i řadu přátel. Shodují se, že tomuto řemeslu se věnuje jen mizivé procento těch, kteří opustí brány učiliště. „Většina buď u elektřiny nezůstane, nebo se nechá zaměstnat v nějaké větší fabrice. Práce na stavbě je přece jen špinavá a moc neláká. Je to ale škoda,“ říká tatínek tříleté dcerky a ročního synka.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Spolu s manželkou jsou to právě děti, kterým se snaží věnovat co nejvíce času. „Jsou pro mě největším koníčkem. Snažím se pracovat především v týdnu a víkendy si nechávám pro ně. Zatím to vypadá, že synek bude po mně. Vše, co je na baterky a vydává zvuk, ho fascinuje,“ prozrazuje sympatický Břeclavan.