Předchozí
1 z 5
Další

I když se osmatřicetiletý ultramaratonec věnuje závodění pouze šest let, patří už mezi přední domácí reprezentanty v běhu na čtyřiadvacet hodin.

V sobotu se představí na republikovém šampionátu v Kladně. „Běh je pro mě koníček a forma odpočinku, člověk v tak dlouhém závodě získá víc zážitků než za celý pobyt třeba u moře. A nemusí přitom běhat jenom někde v lese v horách, platí to, i když běháte čtyřiadvacet hodin pořád dokola na čtyř set metrovém oválu. Běh nicméně není smysl života, přednost má rodina,“ přesvědčuje otec tří dětí původem z Velkých Bílovic, mezi jehož největší úspěchy patří stříbro v běhu na sto kilometrů na mistrovství republiky v kategorii do čtyřiceti let. Příští rok se hodlá také jako český reprezentant zúčastnit mistrovství Evropy v běhu na čtyřiadvacet hodin.

Filip Švrček se účastní ultramaratonských závodů nejen v České republice, ale také v zahraničí.Zdroj: Filipa Švrčka

Všechno přitom ve Švrčkově případě začalo nevinně, když si ve dvaatřiceti pořídil chrta. „Chtěl běhat, tak jsem začal s ním a utíká rychle, tak jsem se do toho za chvíli dostal. Žádný sport jsem tehdy nedělal a nějakému jsem se stejně chtěl začít věnovat,“ podotkl Švrček. Postupně zkusil pětikilometrový, desetikilometrový závod, ale jeho limity ležely daleko výš. „Zanedlouho jsem se dostal na stokilometrový závod a zjistil jsem, že se to dá a šlo to líp, než jsem čekal. Poznal jsem, že čím delší závod, tím víc lidí za mnou odpadává a jsem vepředu,“ směje se osmatřicetiletý běžec.

K běhání se dostal Filip Švrček poté, co si pořídil chrta.Zdroj: Deník / Redakce

Postupně se Švrček propracoval až ke čtyřiadvacetihodinovým závodům. Ačkoliv jej stojí spoustu bolesti a šrámů, skýtají také euforické pocity. „Ultraběžci závodí právě kvůli tomu, že se dostanou do takového euforického stavu - flow - zažívají určitou změnu vědomí. Při něm máte pocit, že opouštíte své tělo, pozorujete jakoby své tělo s odstupem a neřešíte žádné starosti. Tělo sice pociťuje bolest, ale tím, že jste jakoby mimo něj, tak se vás to tak nedotýká. V takovém stavu vydržím běžet i několik hodin. Moje velká výhoda navíc je, že se do toho stavu dostávám poměrně rychle a jednoduše. Stane se taky, že v dlouhém závodě jsem nejrychlejší právě až v posledních třech hodinách,“ zmiňuje Švrček. S krizí a bolestí se dokáže popasovat. „Patří k závodění, bez ní to nejde. Když nastane útlum a krize, pomáhá, když si člověk uvědomí, proč běží,“ líčí Švrček.

Filip Švrček zažívá při ultrabězích euforické stavy.Zdroj: Deník / Redakce


Extrémní běžecké výkony se přitom na jeho zdraví nepodepisují. „Nechal jsem si vyšetřit srdce a taky navštívil ortopeda. Všechno bylo v pořádku. Jde o to umět vyladit životosprávu a také stravování. Hodně mi pomáhá, že jsem vegan. Tělo i díky vhodné stravě umí podat potřebný výkon, mezi ultramaratonci je poměrně dost veganů. Nejprve jsem byl vegetarián a postupně přešel na veganství. Maso nejím hlavně z etických důvodů, protože jsem proti zabíjení zvířat. Když nejím maso a mléčné výrobky, má to i další výhody. I kdyby vyloučení masové stravy žádné nemělo, stejně bych ho nejedl, protože ten morální aspekt je pro mě nejdůležitější,“ podotýká Švrček, jenž se kromě chrta stará se svou přítelkyní Martinou také o tři kocoury. „Ti jsou tlustí a líní a neběhají,“ směje se muž z Lednice.

Filip Švrček už zažil při běhání spoustu dobrodružství.Zdroj: Deník / Redakce


Na první místo ovšem bezpečnostní specialista pracující pro firmu v Mikulově staví rodinu. „Před rokem jsem se měl zúčastnit mistrovství Evropy, ale zrovna v den závodu se mi narodil syn. Rodina je u mě vždy na prvním místě a i kvůli porodu jsem se běhu v minulém roce tolik nevěnoval a první větší závod mě čeká právě až teď po roce. Blízcí mě v závodění podporují a okolí sleduje, co to se mnou udělá,“ popisuje Švrček, jenž dostal pozvánku do české reprezentace, za níž si měl odbýt premiéru na evropském šampionátu v letošním roce. Jenže ten se neuskutečnil kvůli pandemii koronaviru.

Rodinu, práci i běhání dokáže skloubit i díky tomu, že vybíhá, když ostatní spí. „Startuju třeba ve čtyři ráno a když něco nestihnu, potom běžím ještě večer,“ popisuje lednický ultramaratonec. Své velké zálibě se hodlá věnovat dál. „Výhoda je, že se běhu věnuju teprve šest roků, takže moje tělo není tolik opotřebované, navíc už mám i nějaké zkušenosti. Ale ultramaratonský vrchol může klidně nastat až v pětačtyřiceti, padesáti letech,“ doplnuje Švrček.

Minulý rok vynechal evropský šampionát kvůli narození syna.Zdroj: Deník / Redakce