Předchozí
1 z 5
Další

Jedním dechem dodává, že vyznamenání pro něj má obrovskou hodnotu. „Je oceněním mé výzkumné práce, které se věnuji prakticky třicet let, což je vlastně celý můj dosavadní profesní život,“ vyznává se Hanák. Do Klosterneuburgu byl vyslaný v roce 1991 takzvaně na zkušenou. „Tehdy s mým bývalým šéfem a kolegou Milošem Michlovským. Po studiu Vinohradnictví a vinařství na lednické Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity jsem totiž pracoval ve vědecko-výzkumném sdružení Resistant ve Velkých Bílovicích, které se zabývalo šlechtěním a zkoušením nových tolerantních odrůd révy vinné – dnes známých jako PIWI odrůdy,“ vypráví Hanák, který pochází z Kroměříže a do Velkých Bílovic se přiženil.

Karel Hanák.Zdroj: archiv Karla Hanáka

Začátky v Rakousku rozhodně nebyly jednoduché. „Šlo ale o velkou životní a profesní zkušenost a příležitost. Pro Rakousko je vinařství opravdu významným oborem, rozhodně není na okraji zájmu ministerstva zemědělství. Naopak. Je součástí rakouské kultury,“ přibližuje vystudovaný inženýr. Jak přiznává, zpočátku ho potrápila také němčina. „Německy jsem se učil na vysoké škole, ale pak samozřejmě chyběla praxe. Němčina má navíc hodně dialektů. Já jsem měl ale štěstí na skvělé lidi jak v práci, tak v okruhu známých, kteří mi v tomto směru hodně pomohli. Říká se, že chleba je všude o dvou kůrkách. A je to pravda,“ vypráví s úsměvem Hanák.

Karel Hanák převzal Zlatou medaili za zásluhy Rakouské spolkové republiky ve Vídni z rukou spolkové ministryně zemědělství Marie Patek.Zdroj: archiv Karla Hanáka

Řada věcí ho před lety v Rakousku překvapila. Mile i nemile. „Vše už tehdy dobře fungovalo, především na úřadech. Na druhou stranu jsme zažili i řadu věcí, které nám vyloženě vyrazily dech – například když naší rodině obvodní lékař sdělil, že má plno a že nás nemůže vzít, dokud se mu neuvolní místo. Na to jsme nebyli zvyklí,“ popisuje pětapadesátiletý muž. Výzkumný ústav, ve kterém Hanák působí, je spojený s Vyšší vinařskou školou. „Studenti z celého Rakouska zde studují pět let jak obor Vinařství, tak i Ovocnářství. Jde o velmi prestižní školu, kam obvykle bývalí absolventi posílají studovat své potomky, aby pak mohli převzít rodinná vinařství,“ vysvětluje vědec.

Karel Hanák.Zdroj: www.ovine.cz

Aktuálně v Klosterneuburgu ale studují pouze dva studenti, kteří mají trvalý pobyt v České republice. „Dveře jsou otevřené každému, zájem studentů z Česka by i byl, ale podmínkou je dobrá znalost němčiny, což je bohužel velký problém. Z osobní zkušenosti vím, že je velmi důležité využít veškeré možnosti, které se nám nabízí – ať už jde o výměnné pobyty, nebo praxi v zahraničí,“ podotýká Hanák, jehož syn byl v roce 2011 prvním českým absolventem této vinařské školy v Rakousku. Díky Hanákovi je klosterneuburgská škola neustále v kontaktu se Střední vinařskou školou ve Valticích. „Mým cílem je využít možnosti rozvíjení spolupráce mezi oběma školami. To se po několika letech snažení snad konečně podařilo a věřím, že nás čeká více společných aktivit,“ doufá vinař.

Karel Hanák převzal Zlatou medaili za zásluhy Rakouské spolkové republiky ve Vídni z rukou spolkové ministryně zemědělství Marie Patek.Zdroj: archiv Karla Hanáka

V Klosterneuburgu se vědec aktuálně věnuje především problémům okolo onemocnění vinné révy s názvem ESCA. „Tato choroba napadá dřevo a je v posledních letech na vzestupu,“ zdůvodňuje Hanák. Ve středu jeho zájmu je také rozšiřování chorob ze skupiny fytoplazem nebo fenologický vývoj révy vinné a jeho ovlivnění změnou klimatu. „Ale také hledání nových nebo úprava stávajících postupů pěstování révy s ohledem k významnějšímu podílu mechanizace,“ vyjmenovává vědec. Přestože ve Velkých Bílovicích vlastní vinohrad, momentálně jej aktivně neobdělává. „Víno jsem dělal velmi rád, ale z časových důvodů to nyní není možné. Rád bych se k tomu vrátil snad v důchodu. Vůbec nejraději mám rád kvalitní Veltlín zelený nebo dobře vinifikovanou PIWI odrůdu,“ usmívá se Velkobílovčan.

Karel Hanák převzal Zlatou medaili za zásluhy Rakouské spolkové republiky ve Vídni z rukou spolkové ministryně zemědělství Marie Patek.Zdroj: archiv Karla Hanáka