Předchozí
1 z 5
Další

V Jordánsku se synem Jurajem.Zdroj: archiv Z. Hádera

Sportovním fanouškům je známý coby ředitel Hustopečského skákání, významného mezinárodního mítinku ve skoku do výšky. „Tento závod jsme poprvé uspořádali v roce 1999 ve skromných podmínkách, v prvních letech u nás startovali především závodníci z Česka a Slovenka. Já byl u toho také proto, že můj synovec Jiří Křehula byl v té době talentovaný výškař. Dokonce pak získal i stříbro na juniorském mistrovství Evropy,“ vrací se k počátkům závodu Háder, který během dalších dvaceti let dokázal na jih Moravy zlákat řadu světoznámých atletů.
„Rád vzpomínám, jak se u nás Rus Ivan Uchov pokoušel překonat světový rekord. Krásné bylo také setkání s držitelem tohoto rekordu Kubáncem Javierem Sotomayorem. Už jsme tady měli mnoho hvězd. Mám takový svůj sen představit v Hustopečích všechny výškaře, kteří překonali 240 centimetrů. Už mi chybí jen Němec Thränhardt a Švéd Holm, s nímž jsme byli dohodnutí na příští rok, ale teď nevíme, jak to dopadne,“ naráží především na ekonomické následky pandemie koronaviru.

S atletickou legendou Jarmilou Kratochvílovou.Zdroj: archiv Z. Hádera

Zbyněk Háder je také trenérem a zároveň předsedou atletického klubu v Hustopečích. Sám v tomto klubu kdysi začínal, ale bylo to jen pár měsíců. „Moje sestry byly výborné atletky, je to takový náš rodinný sport. Takže jsem se šel také přihlásit. Jenže krátce nato odešel trenér k fotbalistům a oddíl zanikl. K atletice jsem se vrátil až během studií na Slovensku. Ve Zvolenu jsem házel diskem a oštěpem, ale žádné mimořádné úspěchy jsem neměl. Pamatuji se, že jsem závodil i s Imrichem Bugárem. Akorát že on házel dvakrát tolik jako já,“ směje se při vzpomínce na nerovný souboj s mistrem světa v hodu diskem.

Na prknech boleradického divadla ve hře Kulhavý mezek.Zdroj: archiv Divadla Boleradice

Další velkou láskou Zbyňka Hádera je divadlo. A není to jen nějaký okrajový koníček! Působí hned ve čtyřech souborech, nejčastěji hraje s boleradickým divadlem a vídeňským spolkem Vlastenecká omladina. „K divadlu jsem se dostal už na základní škole. Dokonce jsem pak zvažoval i kariéru profesionálního herce, ale nakonec jsem se vydal jiným směrem. Bavila mě také příroda, a tak jsem šel studovat místo herectví chemii. Na rozdíl od mého kamaráda Pavla Nečase, který to zkusil a je z něj teď známý herec. Také můj syn vystudoval herectví a od něj vím, jak těžké je prosadit se. Nestěžuji si, protože u ochotníků mám větší šanci dostat se k opravdu velkým rolím. Mám každý rok tak deset inscenací a přibližně padesát představení. Krásných rolí bylo víc, ale asi nejraději vzpomínám na muzikál Šumař na střeše, který jsme hráli ve Vídni a já ztvárnil ústřední postavu Tovjeho. Nedávno jsem dostal nabídku, že bychom to mohli příští rok zopakovat, takže na to se moc těším,“ přiznává ochotník s talentem profesionála.

V Hustopečích s mladými atlety a olympijským vítězem v desetiboji Romanem Šebrlem.Zdroj: archiv Z. Hádera

Třetím velkým koníčkem je cestování. Na nejrůznější místa se vydává především se členy rodiny – s manželkou Štefánií, dcerou Gabrielou a synem Jurajem. „Evropu mám procestovanou skoro celou, ale byl jsem třeba také v Jordánsku, Kataru nebo na Srí Lance. Mám rád historii a architekturu, vyhledávám si k cestování zajímavá místa. Letos jsem měl naplánovaný Island, ale ten bohužel nevyjde. Jelikož moje žena se trochu bojí cestování dopravními prostředky, tak považuji asi za největší zážitek, když jsem ji přemluvil, aby se mnou autem objela Balkán. Bylo to původně na čtrnáct dní, ale nakonec jsme si ještě přidali dva dny navíc,“ vybírá jednu z nejhezčích dovolených.

Při vánoční besídce s dětmi ze základní školy v Dolních Věstonicích.Zdroj: archiv školy

K životu Zbyňka Hádera neodmyslitelně patří také děti. Ať už v atletickém oddíle, ve škole nebo na letních táborech, jichž se pravidelně zúčastňuje. Při jeho aktivním způsobu života by se mohlo zdát, že jej domácí vězení v době pandemie musí hodně trápit. Ani koronavirus však jeho životní optimismus nijak vážně nenarušil. „Sice jsem byl zavřený doma, ale zase jsem měl víc času na svoji zahradu, kam se normálně tolik nedostanu. A ve škole bylo pořád dost práce, možná ještě víc než normálně,“ nestěžuje si.
Přesto se však těší na návrat do normálu. „Dalším mým snem je postavit atleticko-fotbalový stadion v Hustopečích. Je to na dobré cestě. Když vše dobře dopadne, tak by se mohlo letos začít stavět,“ prozrazuje další velké plány.