Předchozí
1 z 4
Další

Studovat začal Užitou fotografii na Střední škole umění a designu v Brně. „Absolutně mě fascinovala práce s kompozicí a se světlem. Už po roce jsem zjistil, že to, co jsem se z fotografie mohl naučit, jsem už vstřebal. Moje fotografie stále více připomínaly spíše grafiku a měl jsem potřebu zachytit nejen věci kolem sebe, ale i ve mně. A v tomto ohledu mi fotografie nestačila,“ vypráví Pálka.

Přešel proto na obor Užitá malba a z něj plynule navázal studiem na Akademii výtvarných umění v Praze. Naplnění našel pod vedením profesora Lindovského až v kresbě a grafice. „Jsem tím schopen vyjádřit téměř vše, co mám na srdci,“ zdůvodňuje muž.

Vojtěch PálkaZdroj: Základní umělecká škola Velké Bílovice

Inspiraci čerpá ze svých zážitků, prožitků a myšlenek. „Výtvarná tvorba je pro mě především cestou k sobě. Způsobem, jak se v zážitcích neutopit, ale jak se v nich vyznat a zprostředkovat je návštěvníkům galerií. Například poté, co jsem pracoval několik let jako ošetřovatel v hospici, jsem vytvořil celou grafickou sérii s touto tematikou. Grafikou se mi daří přetavit stovky lidských příběhů do jednoho celku a přiblížit se k vlastnostem obecně platných pro lidství. V tomto případě k pěti fázím přijímání nemoci,“ přibližuje grafik.

Ze současníků je mu blízký především profesor a fotograf Jindřich Štreit, který se ve své práci věnuje sociálním tématům, jež se ho osobně dotýkají. „Pojí nás dlouholeté přátelství, můj syn u něj v kuchyni udělal první krůčky. Podílel se i na mé výstavě v Bruntále. Obdivuji ho kvůli jeho skromnosti. Zabývá se tématy, kterým je potřeba se věnovat, a prostřednictvím jeho fotografií se mnohdy dají věci do pohybu správným směrem,“ říká Pálka.

Vojtěch Pálka z PodivínaZdroj: osobní archiv

Za sebou má množství výstav. Největší radost však má z těch, které se konají mimo galerie. „Grafiky se tak dostanou na oči lidem, kteří do nich normálně nechodí. Za poslední dobu si nevíce cením velké výstavy grafiky POST.PRINT Muzea umění Olomouc. Vystavovali zde všichni autoři, kteří kdy měli co do činění s grafikou. Například Victor Vasarely, Vladimír Boudník, Alfons Mucha nebo Bohuslav Reynek. Jsem rád, že moje grafika visela v tak skvělé společnosti,“ usmívá se sympatický muž.

Náhodou se také dostal k práci s dětmi. „Sám mám dvě a s oběma jsem byl šest let na rodičovské dovolené. Je to krásné období každého rodiče. Několik let jsem dokonce vedl mateřské centrum, kde jsem chystal program pro ostatní maminky a jejich děti. Kromě jiného jsme zde i výtvarně řádili. S takto malými dětmi je práce absolutně úžasná, jsou bezprostřední, zapálení a nejsou limitováni žádnou sebekritičností, takže i z fleků vznikají krásné věci. Sice pak musíte umýt děti i sebe a nábytek v okolí, ale stojí to za to. No a v práci v základní umělecké škole jsem se dostal jako zástup za mateřskou dovolenou. Jsem zde třetím rokem,“ líčí Pálka.

Vojtěch Pálka z Podivína s Jindřichem ŠtreitemZdroj: osobní archiv

Jak podotýká, není samozřejmostí, že z nadaného dítěte vyroste člověk, který se uměním bude živit. „Pro mě jako učitele je zásadní, jestli má dítě svoji vlastní vnitřní potřebu tvořit, vyjadřovat se, a jestli má chuť experimentovat s výtvarnými prostředky. Odhalit bytostného výtvarníka v dětském věku lze stěží. Sám jsem byl ve školce postavený do kouta za obrázek, na který jsem nakreslil paní učitelku. Hlavu jsem jí nakreslil tak, že jí zářila jako fialové sluníčko – každý vlas jako paprsek na jinou stranu. Nebyl jsem pochopený, ale nenechal jsem se odradit,“ uvádí na příkladu.

Rozeznat vlohy u malých dětí dovede. Co však říci nedokáže, je, jak se dítě ke svému nadání postaví, zda bude aktivní a jestli na sobě bude pracovat. Roli hraje řada faktorů. „Už vůbec nedokážu poznat, kde dítě narazí na svůj strop. Běžně se v praxi stává, že nadané děti postupem času ztrácí zájem o výtvarnou práci a děti, které se ze začátku jeví jako méně šikovné na sobě zapracují a vrcholu svých limitů v zušce ani nedosáhnou a pokračují třeba na střední umělecké škole. Mojí prioritou není jen vyrábět výtvarníky, ale poskytnout dětem základ, který můžou v budoucnu uplatnit ve spoustě různých činnostech a oborů, případně i v životě. Když se dětem něco pokazí, udělají třeba kaňky či fleky, mohou to uchopit tvůrčím způsobem a rozvinout jiným směrem než původně zamýšlely. To je princip, který se jim bude hodit v životě jistě mnohokrát,“ myslí si grafik.

Vojtěch Pálka z Podivína s Jindřichem ŠtreitemZdroj: osobní archiv