Taháky Olympijských festivalů. Brutální stěna i trenažér jako v zábavním parku

„Vzhledem ke koronaviru a omezením nás potěšilo, že přišlo tolik lidí,“ uvedla Naďa Černá, manažerka projektu. 

Děti nadšeně běhaly od jednoho sportu ke druhému. Zkoušely atletické disciplíny, lukostřelbu i karate. „Takřka devadesát procent návštěvníků jsou rodiny s dětmi. To je dobrá zpráva. Dali jsme si za cíl je vrátit ke sportu,“ dodala Černá.

Řešátková vzpomíná na Tokio: Komunisté nás hlídali, Čáslavská chtěla zapalovač

Hlavním lákadlem v Praze – jakkoli to zní podivně – je zimní sport. Stranou největšího ruchu, hned u plotu oddělujícího areál od Stromovky, se každý den tvoří fronta. Hubení, tlustší. Malí, velcí. Všichni touží poznat atrakci, jež vydává hluk jako vlak.

„To bylo jako v zábavním parku,“ zaznělo.

Snad, se zavřenýma očima, by unikátní bobový trenažér (který vyšel na více než šest milionů) mohl připomínat horskou dráhu. Až na to, že stroj si musíte roztlačit sami. Skvělá zábava.

Festival v Brně zase láká na brutální lezeckou stěnu. Hláška jednoho teenagera? „Úplný Mount Everest.“

Ne nadarmo se právě tady fandilo Adamu Ondrovi. Že právě na stěně nakonec přišel o medaili? Škoda, ale i tak došlo na obrovský potlesk.

Olympiáda v sushi pohledem českého šéfkuchaře: Za říznutí je diskvalifikace

Bilance ovšem není tak podstatná. Na Tokio se pravděpodobně nebude vzpomínat jen v dobrém, ale olympiádu „počesku“ lze už teď označit jako úspěch. Vždyť zhruba devět z deseti dětí si domů odneslo medaili.

Kdo ví, třeba z nich jednou vyrostou noví Krpálkové.