Nevím jestli jste byli někdy vjízdárně valtického zámku. Možná někdy na vinném trhu. Vtomto impozantním prostoru se však nevystavuje jenom víno, ale také obrazy. A ne ledajaké, přímo úměrné velikosti jízdárny. Velké, opravdu velké, formáty. Až deset metrů čtverečních.

Obrazy se zde nejen vystavují, ale také zde vznikají. Jízdárna se každoročně vlétě promění vjedem obrovský malířský ateliér. Pojme několik malířů a ti týden pracují. Potom se zhotových obrazů připraví výstava. O bílé zdi jsou opřeny velké barevné obrazy, co malíř to jiné téma, či jiná malířská technika. Často jsou kolem jednotlivých pracovišť zbytky barev, kbelíky svodou neurčité barvy, štětce různých velikostí. Vtom se prochází malíři zamazaní od barev, jejich přátelé a známí, kurátoři a hosté.

Všechny spojuje sklenka dobrého červeného vína, která zde působí i jako komunikační můstek. Hodnotí se, diskutuje, plánuje další ročník malířského setkání, nebo výstava. Ale je velmi těžké tyto velké formáty někam umístit. Prostor se našel a věřte nebo nevěřte přímo vBřeclavi. Nabídl se výstavní sál „nového muzea a galerie“.

 

Výstavu, kterou jsme shlédli, snad nelze ani výstavou nazvat. Bylo to několik obrazů velkého formátu opřených o zeď či okna. Bez jakéhokoliv nápadu, bez toho, že by autoři využili volný prostor. Navíc se prohřešili i proti výstavnické etiketě, protože zásada říká, že se ve výstavnictví nic nemá opírat a samotný vystavovaný artefakt nesmí být přímo na zemi. Vím, že vystavovat obrazy takového formátu je velmi těžké a když to bylo prezentováno jako první výstava, tak siměli autoři dát více záležet. Bylo velmi cítit, že výstavě chyběl nápad, něco jako fór a výtvarné vyřešení nabídnutého prostoru. Prázdný prostor uprostřed nezaplnili ani návštěvníci ani hlučná hudební skupina. Kurátor, je ten který vybírá vystavované předměty a úzce spolupracuje srealizátorem výstavy -výtvarníkem. Toto muzeum však výtvarníka nemá, muselo ho propustit jako nadbytečného.

Co až se budou realizovat další výstavy, mnohem obsáhlejší a mnohem náročnější na instalaci. Vystavovat se nedá bez náležitého výstavního fundusu, jako jsou nutné panely, stojany nebo prostorové předěly. A co až se bude připravovat nějaká výstava třeba národopisná nebo muzejní. Protože, aby bylo naplněné poslání břeclavského muzea, musí připravit i výstavy tohoto typu. Někteří si v Břeclavě myslí, že kulturu může dělat kde kdo. Tato výstava ukázala, jak se tito neomylní hluboce mýlí.

Zdraví vás František Schulz