Následné oslavy, k nimž se přidal každý rodič, jemuž to okolnosti dovolily, proto skýtaly především klid a ticho.
Jak už to tak poslední rok bývá, ani návrat do škol se neobešel bez zmatků, tázavých pohledů a nespokojených výkřiků. Děti totiž do tříd chodí na přeskáčku - týden doma, týden ve škole – pondělky a čtvrtky se testují na covid a místo tradičního přestávkového ničení školního majetku si kontrolují správně nasazené náhubky. A to se řadě rodičů nelíbí. Proto sepisují petice, dopisy nebo nechávají své ratolesti doma.
Podmínky pro návrat do škol jsou přitom podle odborníků nastavené poměrně dobře. Rotační výuka snižuje míru kontaktu a tím i riziko nákazy. Antigenní testy jsou vůči bezpříznakovým nakaženým – slovy Arnolda Rimmera – sice užitečné jako automat na kondomy ve Vatikánu, ale právě kvůli tomuto nedostatku nosí děti ve škole roušky a testují se dvakrát týdně.
V čem je tedy problém? Ani tentokrát účel jednotlivých opatření rodičům nikdo nevysvětlil. Proto se na první pohled může zdát, že o jejich podobě rozhodovalo Kolo štěstí Bédy Trávníčka. Vládní komunikace nevyšla a opět to má neblahé následky. Nezbývá než doufat, že si z toho po 156. zklamání konečně vláda vezme ponaučení a my se místo dodržování rozestupů budeme starat o našeho na záchodě spícího bratrance z druhého kolene. Znamenalo by to totiž, že znovu žijeme.
Ale pochybuji.