Tak si i po více než padesáti letech pamatuje neštěstí, kdy se u Šakvic na Břeclavsku srazily dva vlaky, sedmaosmdesátiletý Miroslav Otřísal z Hustopečí na Břeclavsku. Nehoda se stala brzy ráno na Štědrý den v roce 1953. Bylo to jedno z největších železničních neštěstí, které se na jižní Moravě, stalo. Na místě zemřelo sto šest obětí. Dalších sto dva jich vyvázlo s těžkým nebo lehčím zraněním.

Účastník nehody, který se pak byl na místě podívat i druhý den, si ale myslí, že jich bylo mnohem více. „Podle mého počítání rakví v nádražním skladišti a na hřbitově v Hustopečích jich bylo víc než dvě stě. Někteří však ještě zemřeli cestou do nemocnice a v nemocnici,“ doplnil Otřísal.

Osobní vlak z Brna do Břeclavi vyrážel kolem půl druhé ráno. „Před Šakvicemi zastavil a cestující se v domnění, že jsme ve stanici, chystali vystoupit. Zjistili však, že stojíme na trati. Mnozí Šakvičtí přesto vystoupili, po mezi vylezli nahoru a vydali se cestou přes pole domů. My jsme chtěli také vystoupit, ale po zjištění situace jsme zůstali v rohu vagonu s tím, že tu chvilku už tam vydržíme,“ popisuje Otřísal. Tím, že byli lidé netrpěliví a vystoupili, si nejspíš zachránili život.

Jen pár minut na to do vlaku zezadu narazil rychlík jedoucí z Brna do Bratislavy. „Stál jsem v rohu přímo v posledním vagonu,“ říká Otřísal. Byl to jediný vagon, kde i po nárazu zůstala rozsvícená světla. Viděl tedy vše. „Zezadu nám mohutný náraz podtrhl nohy a další tlak nás zase hodil nazpět. Jen pár metrů za námi do vlaku narazila lokomotiva rychlíku,“ vzpomíná sedmaosmdesáti­letý muž.

Měl štěstí, protože stál v uličce, přímý náraz ho jen odmrštil na bok. Na podlaze pak narazil hlavou do stěny, na hlavě měl silnou beranici, takže rána nebyla tak silná. Pomocí zapálených sirek našel svého přítele, který jel vlakem s ním. I jemu se nic nestalo.

Muže, který stál vedle nich už ale nikdy nenašli. “V hrůze, jak ustal rámus a hluk, se nějakým způsobem dostal ven. Byla tam díra v boku a dveře byly pokroucené a mírně pootevřené,“ dodává Otřísal. Po nehodě pak sám také vylezl z vlaku. Chtěl zjistit, co se vlastně stalo a jestli může někomu pomoci. Mezi tím už přijeli sanitky a hasiči z Hustopečí a muže z místa nehody vyhnali.

Při srážce jel okolo také kronikář Šakvic Jan Svoboda. „Nehodu jsem viděl z mostu, jel jsem zrovna na kole do práce. Jeden z vlaků stál a druhý do něj ve velké rychlosti narazil,“ popsal Svoboda.

Devět zadních vagonů osobního vlaku bylo převrácených. U rychlíku se převalily jen tři. První na jednu stranu a další na druhou. Podle svědků z nich vycházely nářky, steny a pláč.

Nehodu způsobil rychlík jedoucí do Bratislavy. Strojvedoucí, topič a vlakvedoucí se během své služby opili. Vypili asi dva a půl litru vína. „Při jízdě pak usnuli a nevšimli si červeného světla na oddílovém návěstidle. Plnou traťovou rychlostí pak najeli do před nimi stojícího osobního vlaku s cestujícími do Břeclavi,“ sdělil železniční historik Mojmír Krejčiřík.

Víno vypili, když měli při předchozí cestě na Slovensku pauzu a stavili se za svým známým, který bydlel v Nových Zámkách. Na cestě do Brna už byli střízliví. Alkohol je ale unavil, a proto usnuli.

„Za porušení své povinnosti, čímž způsobili nehodu a smrt stovky lidí, dostali u soudu strojvedoucí Ambrož Růžička pět let ve vězení, topič Štefan Adamec čtyři roky a vlakvedoucí Josef Hubač tři roky,“ uvedl Krejčiřík. Škodu na obou vlakových soupravách vyčíslil soud na pět milionů korun.