„Hluk začal kolem půl desáté večer – hudba, tanec a křik. Minutu před čtvrtou hodinou ráno jsme slyšeli něco jako explozi, podívali jsme se domů a uviděli tři těla ležet na chodníku,“ oznámila prostřednictvím sofijské tiskové agentury Novinite sousedka Dilyana Simeonová.

Obyvatelé domu měli podle jejích slov potíže zavolat pohotovost, protože v budově už měsíc a půl nefungovaly telefony. Pomoc nakonec zajistili až lidé bydlící v okolí, kteří přivolali sanitku.

Vyšetřovatelé dál zjišťují, proč se zábradlí utrhlo. Simeonová je podle agentury přesvědčená, že je budova bezpečná, protože ji postavili Němci. Trvá proto na tom, že majitelé domu nejsou na vině.

Podle bulharské agentury žil pětadvacetiletý muž v domě se dvěma dívkami ve věku devatenáct a dvacet let. Všichni tři byli ve chvíli nehody společně na balkoně.

Pád skončil smrtí

Obě dívky převezla sanitka do nemocnice. Mladší žena byla po pádu v kritickém stavu, starší ve vážném, nicméně stabilizovaném stavu. Jak se ukázalo, jednalo se o hudební redaktorku programu Bulharského národního rádia Radoslavu Topalovou.

Štěpán Helešic z Hrušek pád ze třetího patra nepřežil. Nelehký úkol informovat o tragické smrti jeho rodiče dostala za úkol břeclavská policie. „My jsme oba rodiče skutečně vyrozumívali. Uvedli, že už o tom vědí,“ sdělila v pondělí břeclavská policejní mluvčí Kamila Haraštová.

Smrt mladého muže vyvolala kromě nejbližší rodiny velkou vlnu emocí také mezi jeho známými a kamarády. A to i v Břeclavi a okolí, kde se s nešťastnou událostí lidé jen těžko smiřují. Hlavně na sociální síti Facebook se stále hromadí desítky příspěvků od těch, kteří Helešice znali.

Pětadvacetiletý mladík studoval v Brně. Pak se vydal za prací do Bulharska. Předtím ovšem absolvoval břeclavské gymnázium. Tragédie proto šokovala i značnou část tamního učitelského sboru.

„Víte, několik tisíc studentů prošlo mým učitelským životem za těch třiatřicet let na této škole, ale jenom málo si jich dokáži bez problémů vybavit. Štěpán je jeden z nich. Nebyl obyčejný. Naopak. Výjimečný v mnoha ohledech, nepřehlédnutelný, až to někdy a některé v jeho okolí provokovalo,“ těžce hledal slova ředitel gymnázia Josef Drobilič.

„Dnes vím, že hledal. Hledal sebe sama, hledal místo v životě, které by mu dalo pocit vlastní potřebnosti a ceny. A z posledních setkání s ním jsem vycítil, že našel, co hledal. Je to snad malá, ale přeci jenom jakási útěcha pro nás, kteří jsme s ním kousek jeho mladého života opravdu intenzivně prošlapávali,“ zamyslel se ředitel břeclavské školy.