Skutečně ze Skotska přiletěla. Před několika měsíci. Jen se nevrátila ke grafice. A vlastně ani k normálnímu životu, jak jej většina z nás vnímá. Velmi špatně chodí, když mluví, musíte se soustředit na to, co říká. Vrátila se totiž jako invalidní. Měla nehodu.

Bylo září 2019, když Janu Slováčkovou ve skotském městě Dundee srazilo po cestě do práce auto. Lékaři jí zjistili vážné poranění mozku a kóma. „Když jsem se probrala, nemluvila jsem a nedokázala se příliš pohnout. Většinu základních věcí, jako je chůze či mluvení, jsem se musela učit znovu. Auto do mě narazilo z pravé strany, která mi od úrazu permanentně brní. Na této straně jsem výrazně ztratila citlivost. Původně jsem sice levačka, ale po nehodě mám v levé straně těla třes, takže ruku bohužel nemůžu používat ani k psaní, ani k většině běžných činností,“ píše o svém stavu po nehodě Jana.

Stále rozdává úsměvy

Dodnes totiž raději píše, než mluví. Lépe se jí tak vyjadřuje. I s přáteli z novin si raději vyměňuje textové zprávy. „Je neuvěřitelné, že přes to všechno, co se Janě v životě stalo, dokáže žertovat a rozdávat úsměvy lidem ve svém okolí,“ shodují se kolegyně Gabriela a Helena ze Zlínského deníku, které dodnes pracují v různých médiích.

Jana se nenechává zlomit nepříznivými předpověďmi lékařů. Postupně se přeučuje na pravou ruku, aby se v základních věcech zvládla obsloužit sama. „Po úraze jsem začala vidět dvojitě a rok musela nosit okluzor. Ačkoliv už ho nemám, porucha vidění způsobuje, že se mi permanentně točí hlava. To ovlivňuje mou mobilitu i orientaci v prostředí. Bohužel se podle lékařů zdá, že tento stav po poranění mozku už nikdy zcela nevymizí,“ vysvětluje absolventka uherskohradišťské uměleckoprůmyslové školy.

„Ještě před dvěma lety by mě nenapadlo, že se budu radovat z chvíle, kdy se dokážu sama osprchovat nebo si zajít na záchod. Teď se bohužel neobejdu bez neustálé péče, protože bez pomoci nezvládám v podstatě žádné běžné věci. A ačkoliv od úrazu poctivě rehabilituji, dělám vše, co mi lékaři radí, a ušla jsem už dlouhou cestu, podle odborníků mě klasickou cestou žádné další výrazné zlepšení nečeká,“ říká.

Jana ale ve skrytu duše věří, že se jednou zase zapojí do normálního života, že jednou bude zase dělat svou milovanou grafiku. Když ne v novinách, tak třeba jako dobrovolný grafik v charitě, se kterou spolupracovala už před nehodou. „Vás bych touto cestou chtěla požádat o pomoc v této nelehké situaci a pomoc v mé snaze vrátit se zpět do života,“ vzkazuje Jana všem, kdo čtou tyto řádky s tím, že pro ni přátelé uspořádali sbírku, v níž ještě pořád chybí peníze, které by jí na specializované klinice pomohli zlomit nepříznivou diagnózu lékařů.

Jak by byly vaše peníze využity, si podrobně můžete přečíst na stránkách, které pro Janu vytvořily její kamarádky, a to na www.donio.cz/PomocProJanicku