Tam se sjela elita českých autokrosařů na Mezinárodní mistrovství České republiky. Pořadatelství připadlo již podesáté Automotoklubu v Ivani. Po celou sobotu byly k vidění oficiální měřené tréninky, při kterých si jezdci vyzkoušeli, v jaké kondici je bugina, a jak vypadá samotný okruh.

„Autokros je záživný hlavně proto, že má každá trať svá specifika a nikdy se nedá říct dopředu, kdo bude vítězem. Závody nemívají favority, vše zůstává otevřené do poslední zatáčky,“ přiblížil předseda ivaňského AMK Josef Růžička atmosféru autokrosových klá­ní.

Na hlinitopísčitý kilometrový okruh přijeli změřit síly ti nejlepší jezdci ve dvanácti různých kategoriích závodních speciálů. Ty nejsilnější měly i více než čtyřlitrové motory. Naopak ty nejmenší pro dětské jezdce byly sotva větší než dětská odrážedla. Celkem areál přilákal více než stovku závodníků a další stovky lidí z doprovodných týmů, které ladily závodní speciály pro co nejlepší výkony na trati.

Ačkoliv někteří dětští jezdci nechodí ještě ani do školy, ve svých buginách si počínali suverénně. Na startu jejich závodů byl slyšet z motorů stejný řev jako u jejich dospělých kolegů. Jedním z jezdců byl i šestiletý Daniel Pytloun. V době, kdy on závodil, jeho matka se sestrou seděly v klidu u rodinného karavanu.

„Já se na to raději nechodím dívat, i když si myslím, že to je bezpečný sport. Manžela závodění baví, a tak jsme to zkusili s naším synem a pořídili mu buginu. Jezdí od pěti let, a protože má za sebou nějaké úspěchy, stále ho to nepřestalo bavit. Letos je třetí v republice a druhý v poháru sponzorů,“ pochlubila se hrdá matka.

„Celá rodina takto objíždí kolem patnácti závodů ročně, je to prakticky každý druhý víkend v sezoně. Už jsme do toho investovali hodně peněz, tak doufáme, že to Danovi ještě dlouho vydrží,“ tvrdila s úsměvem. V boxech pak byla vidět radost vítězů i slzy a vztek poražených. Hlavně u těch nejmenších, u kterých byla očekávání asi největší.

Pro diváky bylo v sobotu připravené kromě bohatého občerstvení a závodění také několik doprovodných akcí. Pro nebojácné byla dispozici helikoptéra nebo motorové padáky, ve kterých se po zaplacení mohli proletět nad areálem bývalých kasáren.

„Přijeli jsme se podívat čistě ze zvědavosti. Opalovat se dá všude, tady navíc uvidíme něco neobvyklého. Překvapily mě ty malé děti a jejich zapálené reakce. Určitě sem napřesrok znovu přijedeme,“ říkala Michaela Bojanovská, která s přáteli přijela z třicet kilometrů vzdáleného Brna.