Postupně ovládla judo, sambo, brazilské jiu-jitsu a jeho odnož no-gi a fighting. Nedávno začala s MMA – vrcholem bojových sportů. „Vlohy pro to asi mám, ale hlavně se nebojím zkusit něco nového," povídá třicetiletá zápasnice.

Poslední v řadě vaší skvělé kariéry byl přesun k MMA, neboli Mixed Martial Arts (česky smíšená bojová umění). Jak jste se 
k němu dostala?

Před třemi lety jsem poprvé zkusila fighting, který má k MMA blízko. Kamarád mi říkal: pojeď s námi na mistrovství republiky, pravidla ti vysvětlím v autě. No, a já jsem to vyhrála. (smích)

Pak už to do klece, v níž se MMA odehrává jen kousek, ne?

A asi před tři čtvrtě rokem mi česká asociace MMA nabídla, jestli nechci jet na mistrovství světa do Las Vegas. Já jsem popravdě MMA dělat nikdy nechtěla, nelíbilo se mi. Ale říkala jsem si: Vegas? Proč ne. (úsměv) Skončila jsem tam třetí, i když jsem neznala pravidla. Navíc všechny závody jsem si vždycky platila sama, tohle bylo zaplacené od české asociace.

michaela dostálováTřicetiletá břeclavská rodačka začínala v sedmi letech s judem a přes Břeclav a Hodonín se dostala do Brna a reprezentace. V 19 letech začala s ruským bojovým uměním sambo. Před čtyřmi lety začala s brazilským jiu-jitsem a příbuzným grapplingem. V roce 2013 začala s fightingem. Ve všech těchto sportech se stala mistryní republiky. V letošním roce začala i s MMA a hned při první účasti na mistrovství světa skončila třetí. Je vystudovaná stavební inženýrka oboru Ekonomika a management ve stavebnictví na ČVUT v Praze, nyní studuje Ph.D.

Které z bojových umění vás baví nejvíc?

To se nedá říct. Strašně mě bavilo judo, ale to je neskutečná dřina. Kamarádi chodili ven, na výlety, a já na trénink, Byla jsem prostě úplně out. Proto jsem ho už od osmnácti nechtěla dělat naplno.

Tak jste si vybrala exotické směry jako brazilské jiu-jitsu. Co vás baví na něm?

Má propracovaný styl ukončování zápasů. Někdy se tomu říká lidské šachy, protože po vašem pohybu předpokládáte nějaký tah od protivníka a podle toho si na něj něco nachystáte. Hloupý člověk tohle úplně dělat nemůže.

Jsou tedy bojové sporty i o inteligenci?

U všech to tak asi není, ale to brazilské ju-jitsu je dost specifické.

Většina sportovců v kariéře u svého sportu vydržela. Vy přelétáte z jednoho na druhý. Cítíte se v tomto ohledu výjimečná?

Nějaké vlohy k tomu asi musím mít, protože jsem vyhrála mistrovství republiky v pěti sportech. Hlavně se nebojím zkusit něco nového.

Máte ráda dobrodružství 
a adrenalin i v osobním životě?

Asi jo, třeba jsem se jednou na půl roku sbalila a odletěla do Asie. Na univerzitě v Číně jsem měla psát diplomku Byla jsem tam jeden den akorát odevzdat papíry a pak jsem cestovala po jihovýchodní Asii od Vietnamu po Indonésii.

A jak jste na tom s agresivitou, kterou v ringu nebo kleci asi potřebujete?

Právě že nejsem vůbec agresivní člověk. Trenéři mi to vyčítají. Ani nevím, jak na tom zapracovat. I před zápasem jsem v klidu. Dám si před bojem čokoládu, trenéři z toho umírají a já jim říkám: hlavně mě nechte v klidu. (úsměv)

A co když to pak třeba v kleci při MMA bolí. Jste pořád klidná pohodářka?

Trenér thaiboxu se mě ptal: Míšo, a tobě jako nevadí, když dostáváš takové rány? Ty jsi pořád v klidu. (smích) Jenže já si to ani neuvědomuju. Asi je to v zápalu boje. Pár ran se vydržet dá.

Musela jste někdy svoje zápasnické schopnosti použít i mimo ring?

Naštěstí ne, protože nevyhledávám konflikty. Ale když mi bylo asi deset, tak jsem zmlátila kluka, který šikanoval bráchu. Měla jsem z toho dva dny trauma a klepala se, jak jsem mu naložila.

Plánujete ještě posun k nějakému dalšímu sportu, nebo je pro vás MMA konečná stanice?

MMA je nejdrsnější sport na světě. Už není nic víc. A cokoli budu teď dělat, hodí se mi do MMA. Výš už není kam jít.

Létáte na turnaje po celém světě, což musí být strašně nákladné. 
O profesionalismu asi ale nemůže být ani řeč…

Přesně tak. Brazilské jiu-jitsu u nás nemá ani vlastní svaz, takže všechno je na nás. Musím platit tréninky, vybavení, Když letíte někam na turnaj, je to vždycky aspoň dvacet tisíc. Třikrát po sobě jsem vyhrála turnaj v Emirátech, to se nikomu nepovedlo. Když přiletím s medailí, všichni říkají, jo, ty jsi dobrá. Ale já to potřebuju nějak zaplatit. V práci vydělávám prakticky na tohle. Kdyby se v Břeclavi našel sponzor, budu nejšťastnější na světě.

Jak si na turnaje vyděláváte?

Momentálně jsem bez práce, protože ta minulá mi neumožňovala trénovat. Jinak jsem stavební inženýrka a ještě před rokem jsem učila na vysoké škole management a ekonomii. Ale jinak jsem dělala úplně všechno. Práce všeho druhu.

A co na vaše sportování říkají rodiče?

Jejich podpora byla nezbytná od začátku. Kdyby se mi od malička nevěnovali, nevozili mě na turnaje, z tréninku a tak, tak by nic nebylo. Jsem jim strašně moc vděčná.