Šestadvacetiletý Martin Hemza se rozhodl spolu s dalšími sedmi kamarády z Velkých Bílovic, že si na konci letních prázdnin vyjedou na čtyřdenní cyklovýlet na retrokolech. „Inspirovali jsme se trabantím dobrodružstvím, ale v mnohem skromnějším měřítku. Všichni nemáme dostatečně kvalitní kola, takže jsme se rozhodli sehnat si ta dostatečně stará," prozrazuje Hemza původní nápad.
Osmička mladíků absolvovala cestu z Olomouce přes Otrokovice a Uherské Hradiště až do domovského města. Každý den najela asi padesát kilometrů a sedátko se jim zdálo postupem času tvrdší a tvrdší. I když jeli většinou rovným terénem. „Bolení zadku bylo jedinou komplikací. Nejhorší to bylo, když člověk nasedl na kolo po delší přestávce. Jinak byla trasa pohodová s častou relaxací," zmiňuje Hemza.
Bez problémů
Na to, že mladíci jeli na prakticky historických kolech, nemuseli za jízdy řešit žádné vážnější defekty. Ani vyměňovat píchnutou pneumatiku. „Kromě uvolněného zadního náboje na repasovaném Favoritovi se nám naštěstí jakékoliv větší závady vyhnuly," přiznává Hemza.
Velkobílovčané si zvládli splnit hned několik vytčených cílů. „I cesta může být cíl. Zajímavá byla také ochutnávková návštěva Kroměříže s podzámeckou zahradou, návštěvou místních pivovarů a parku psychiatrické léčebny," vypíchává Hemza jedno ze zajímavých míst, které s kamarády navštívili. Dostatečně připravení byli i na jízdu po západu slunce. Všichni výletníci měli přední i zadní světlo a na hlavě helmu. Někteří použili dokonce též dynamo.
Bez problémů tak absolvovali jízdu kolem Baťova kanálu. „Byla to nádhera. V noci byl liduprázdný," zasní se Hemza. Zážitkem pro něj byla rovněž prohlídka leteckého muzea v Kunovicích. Příjemným osvěžením v horkých dnech se stala návštěva tamních rybníků.
S blížícím se návratem domů se však každý těšil, až bude mít jízdu na kole za sebou. A jak se Hemza cítil po odjetí kompletní porce kilometrů? „Radostně zničeně, tak jako všichni," přiznává.
Výlet na historických kolech není pro kamarády ze základní školy prvním nápadem z hecu. „V červnu si vždy vyhradíme jeden až dva dny v práci a jdeme z Brna do Velkých Bílovic pěšky," udává příklad Hemza. I v tomto případě se staví alespoň jednou do hospody na zlatavý mok.
Nad cílem i typem příštího čundru ještě muži nemají jasno, zbývá do něj skoro celý rok. „Uvidíme, co se nám zrodí v hlavě do příštího roku za nápad," nechává tomu Hemza volný průběh. Vyloučená není ani varianta opakování cyklovýletu.
Mladíci, až na jednu výjimku svobodní, se účastní takového výletu a spánků pod hvězdami pravidelně každý rok už od svých šestnácti let. Od té doby zatím ani jednou tuto tradici nevynechali. Každý rok nemohou jet všichni, ale alespoň část vždy vyrazí do přírody.
MICHAL HRABAL
