Ze soutěže jej totiž v páté etapě vyřadila technická závada. „Chytil jsem nějaký kámen a zadní guma se mi rozřízla. Celé kolo se vysvléklo z ráfku, rozbilo to zadní nádrž a brzdu, takže jsem neměl jinou možnost než odstoupit ze závodu. Přihodilo se mi to ve sto padesáti kilometrech v hodině, kolo se zkrátka zastavilo. Naštěstí to bylo na pláni, kolo se nenakoplo a motorka mě jen sunula dál, až se zastavila. Kdyby tam byly velké kameny, nevím, jak jsem dnes na tom,“ popsal rodák z jihomoravské Nosislavi.

Přesto jej nenapadlo, aby se sbalil a odletěl domů. „Řekl jsem si, že to nevzdám. Hned jsem volal helikoptéru, aby naložili motorku a vzali ji do bivaku. Dali ji dohromady a já mohl startovat další den. Chtěl jsem závod dokončit, protože i to se počítá. Mám čtyři dojeté Dakary a stoprocentní úspěšnost. Jsem jen hrozně zklamaný, že jsem neudělal výsledek. Než se to stalo, byl jsem vepředu a měl našlápnuto,“ posteskl si.

Ve zbývajících sedmi etapách tak musel bojovat se svoji hlavou. „Každý den jsem dostával patnáct minut penalizaci a věděl, že nic zajet nemůžu. Bylo to mentálně hrozně vyčerpávající. Třeba zajedete etapový výsledek na patnáctém místě, ale stejně vás pošlou dozadu a pak startujete ze čtyřicátého místa. Probíjíte se každý den prachem znovu a znovu. Ani se nedá říct, že by odpadl nějaký tlak. Vůbec jsem na sebe totiž od začátku netlačil. Chtěl jsem si Dakar užít, a to se mi dařilo. Nedojeli i další jezdci. Já jsem spíš zklamaný, že mě gumy nechaly v průseru,“ doplnil sedmatřicetiletý jezdec.

Radek Juška se letos hodlá dostat na svou druhou olympiádu.
Nevím, co bez lidí ukážu, olympiádu Japonci lehnout nenechají, míní Juška

Oporu hledal u druhoválečných pilotů RAF, které dlouhodobě obdivuje. „Ženou mě dopředu. Dodávají mi sílu a motivaci. Bojoval bych, dokud by motorka jela. Zájem o letce se u mě objevil asi ve třech letech. Není to něco, co by vzniklo jen tak. Historie mě zajímá, zejména světové války a napoleonské období,“ uvedl Brabec, jenž vzdává pilotům britského letectva hold i na svých helmách.

Letošní ročník pro něj byl unikátní také v tom, že závodil sám za sebe. „S předchozím týmem jsem byl hodně nespokojený, tak jsem si řekl, že to zvládnu sám. Jel jsem za vlastní tým a byl sám sobě pánem. Předtím jsem cítil tíhu a nebyl sám sebou, nyní se všechno zlepšilo,“ vyzdvihl.

O to víc se však musel věnovat doprovodným povinnostem. „Všechno bylo na mě. Administrace, tréninky, objednání náhradních dílů. Z toho všeho jsem měl radost, jak to skončilo, ač tedy ne z výsledku. Do nějaké stáje se pro příště nechystám, ale chci si najít manažera, aby něco řešil za mě a já nemusel třeba na tréninku přemýšlet, že mám poslat karnety na servisní auta,“ líčil Brabec.

Prestižní závod zkraje tohoto roku podruhé v řadě hostila Saudská Arábie. Předtím závodníci soupeřili v přírodě Jižní Ameriky. „Vůbec se to nedá srovnat. Amerika byla jiná, pestrá. Bolívie, Argentina a Peru měly každá něco svého. V Arábii je jen písek, šutry a skály, to je hrozně jednotvárné. Žádná zeleň, nic. Určitě to tak bylo náročnější,“ dodal Brabec.

JAROSLAV GALBA