Plaveckou školu a plavecké sporty sdružené v oddílu Delfín vede již dvacet let, přestože závodně nikdy neplaval. „K plavání jsem se dostal na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde jsem si tento sport vybral ke studiu společně s atletikou. Díky studiu na fakultě jsem měl možnost dosáhnout v těchto sportech nejvyššího možného vzdělání, tedy první trenérskou třídu," odhaluje Robert Janík.

Kojenci ve vodě

Tomu jen za rok 2013 prošlo pod rukama skoro tisíc dětí ze základních škol, které učil plavat. Samotný sportovní oddíl sdružoval loni šedesátku členů. „Věnujeme se ale i plavání pro kojence a batolata, tam nás navštívilo loni asi devadesát dětí s rodiči," vypočítává vedoucí oddílu čísla z minulého roku. Právě kojenci jsou pravidelně jeho nejmladšími svěřenci. Delfínek totiž navštěvují děti od šesti měsíců.

Naopak nejstaršími sportovními plavci v oddíle jsou patnáctileté děti. Ale ani u starších není plavání problémem. Pravidelně totiž Delfín pořádal i plavání pro dospělé plavce, kondiční plavce, kteří si chtěli zlepšit techniku, či úplné neplavce.

I ti se stále mezi lidmi najdou. „Neplavci samozřejmě existují a jsem rád, že až na jednu dvě výjimky jsme všechny naučili plavat. Nyní už si užívají dovolených u vody určitě mnohem více," směje se Janík.

Nejvděčnější je ale podle něj práce s těmi nejmenšími. „Jejich výuka patří opravdu mezi vděčné činnosti. Je příjemné vidět, jak se v krátké době děti přestanou bát vody nebo se rovnou naučí plavat. K hezkým pocitům patří také úspěchy na soutěžích nebo když vidím bývalého plavce po několika letech, když už má třeba rodinu, jak stále chodí pravidelně plavat. Když se pro ně plavání stalo sportem na celý život, je to pro nás největší úspěch," uznává.

Janíkův plavecký oddíl byl ovšem nejvíce vidět v médiích ve spojení se jmény žákyň Kateřiny Michálkové a Denisy Piškulové, medailistek na republikových přeborech. „Katka a Denisa jsou opravdu výrazné naděje a skvěle reprezentují jak náš oddíl, tak město Břeclav. Jejich úspěchy jsou zcela zasloužené, trénovat až deset hodin týdně nedokáže každý. Obě plavkyně mají medaile z nejvyšších soutěží, z letního i zimního mistrovství republiky. Obě jsou také v juniorském reprezentačním výběru České republiky," odtajnil Robert Janík.

Ten před pár lety založil v Břeclavi i kroužek synchronizovaného plavání, jenže ten v břeclavském krytém bazénu dlouho neudržel. „Vytvořili jsme tehdy skupinu akvabel pro dívky, které nechtěly nebo nemohly závodně plavat. Bohužel, trenérka z Brna, kterou jsme si na tuto činnost najali, měla jiné představy o vedení akvabel a rozhodla se s rodiči odtrhnout. Myslím, že v současnosti už žádné z děvčat neplave," říká trpce.

Fungují dál

Ten stál na přelomu roku před velkou neznámou. Jak bude vypadat situace s plaveckou školou na přelomu roku, kdy krytý bazén přešel pod správu města.

„Co se týče vlastního předání bazénů, to proběhlo během několika hodin. Objekty byly čisté, uklizené a v pořádku. Na sportovní plavání nám starosta přislíbil hodiny zdarma. Jelikož máme se sliby ze strany vedení města špatné zkušenosti, uvidíme, jak to bude doopravdy. Zatím slibům věříme, snížili jsme na základě toho i ceny za sportovní plavání. Počet hodin věnovaných sportovním plavcům by měl být vyšší, až dvanáct hodin týdně. Na ostatní naše aktivity, jako jsou plavecká škola pro povinnou výuku plavání základních škol, plavání kojenců a batolat si pronajímáme hodiny podle platného ceníku," připomíná vedoucí Delfína.

Podobný plavecký oddíl jako v Břeclavi funguje na okrese ještě v Hustopečích, jako konkurenci ho však Břeclavané neberou. „Ovšem ani s nimi nijak nespolupracujeme. Navíc mám informace, že hustopečský oddíl má nyní vnitřní problémy a probíhá tam rozdělení oddílu na dva menší," dodává Robert Janík.