„Těch dvacet kilometrů jsem šel v pohodě. Cítil jsem že ten sestup byl jediné správné řešení,“ hodnotí strategii Caban. Když se další dny dostal zpět do tábora, našel v jídelním stanu místo přátel jen vzkaz od nich, že se vydali postavit první výškový tábor C1. Cabanovi přátelé přišli zeshora další den s tím, že uložili některé věci do depozitu před náročným nástupem do ledopádu.

Další den začalo kolísat počasí a klesat tlak. „To je dost špatné. Velký pokles může znamenat, že se počasí vyřádí v nižších částech atmosféry, kde jsme se zrovna nacházeli. A to by znamenalo, že nemůžeme pokračovat,“ vysvětluje horolezec z Hustopečí. Kromě poklesu tlaku je trápil i vítr. „Šest dní a ne a ne ustat. Nezbývalo než věřit, že brzy zmírní,“ dodává Caban.

Čeští horolezci vyrazili dále do depozitního tábora. „To je pochod s těžkým batohem na zádech, donekonečna nahoru a dolů přes ledové morény a suťové laviniště. Zhruba pět až sedm hodin, cesta neměla konce,“ nastínil náročnost velehorského pochodu. Další den se skupina vydala prozkoumat ledový labyrint, ale počasí je nenechalo v klidu a pro jistotu se vrátili zpět do tábora. V noci bylo bezvětří a tak se trojice domluvila na nočním výstupu. Vyrazili o pul čtvrté. „V noci je labyrint úplně jiný, ale nakonec jsme se z ledových jehel dostali už v šest ráno,“ oddechl si horolezec. Pak se před nimi objevila zasněžená stěna do výškového tábora. Čím výš byli, tím měli méně sil, tím víc se zvyšoval počet oddychů i jejich frekvence. „I když to byla dřina, všichni jsme si vychutnali překrásný pohled dolů, do údolí ledových jehel,“ vzpomíná horolezec.

„Najednou se Jirka ocitl po pás v ledové trhlině, nový sníh totiž zakryl veškeré trhliny,“ líčí Caban nebezpečnou situaci. „Když se dvakrát propadl i Jenda, vyhodnotil jsem situaci jako krajně nebezpečnou a navrhl návrat zpět do tábora. Kluci ale chtěli jít dál. Já byl za dvě hodiny zpět v táboře a doufal, že kluci budou v pořádku,“ říká Caban. Cestou do ABC se stále díval, jestli své přátele nevidí. V táboře už mohl jen doufat. Tam se také setkal s kuchařem. „Pivo nebo kolu?“ hlásil s úsměvem. „Vůbec jsem nevěděl, že má něco takového s sebou. I když pivo nepiju, dal jsem si hned dvě,“ usmívá se Caban.
Kolem šesté večerní přišli kluci. Dorazili se šokující novinkou. Jirka se totiž nahoře málem propadl do bezedné ledové trhliny. „Naštěstí ho to vymrštilo ven,“ oddechne si Caban. Teď musí dobrodruzi jen relaxovat po těžké vynášce materiálu a počkat, až slunce odstraní pár centimetrů sněhu, aby mohli vidět lépe sněhové trhliny.
Cesta na vrchol totiž pokračuje.