Druhý den ráno se vítr na chvíli uklidnil, a tak byla skupina donucena sestoupit z C1, aniž by se pokusila o C2. „V ABC jsme zjistili, že všechny klíče od barelů, kde mám uschované drahé věci, zůstaly v C1. Telefon samozřejmě taky,“ usmívá se Miroslav Caban. Při prostupu ledovým labyrintem už potkali první horolezce, Australana a Novozélanďana. Australan si pochvaloval jejich značení, které mu pomohlo překonat labyrint ledových věží. Na oplátku slíbil, že on zase pomůže s vyznačením cesty do C2.

Caban s parťákem další dva dny relaxovali. Třetí den se vydali do depozitního tábora. Cestou nahoru potkali dvojici, které se skutečně podařilo do C2 dostat. A cestu si skutečně pochvalovali. „V duchu jsem si řekl, že bychom mohli spolupracovat při cestě na vrchol. Ale jsem v tomto ohledu trošku zdrženlivější, a tak jsem nahlas nic neřekl,“ uvažuje hustopečský horolezec.
Když druhý den přicházeli do C1, začínalo být Cabanovi vše jasné. „Žádné známky označení nástupu do ledové stěny. Nechali jsme to na ráno a šli spát,“ zlobí se na spolehlivost ostatních horolezců Miroslav Caban.

Vyrazili kolem osmé ráno a žádné známky nástupu stále neviděli. Mezitím se Cabanův horolezecký partner Jenda dvakrát nebezpečně propadl do trhliny. „Naštěstí jsme pořád navázaní na laně, takže vše dopadlo dobře,“ oddychne si. Postupně si začali všímat, že počasí zase zlobí. Mraky získaly temně šedou barvu. „Jenda chěl, abychom se vrátili. Mě už to vracení ale nebavilo. Za třicet minut se mraky nepřiblížily, a tak jsem zavelel k pokračování do C2,“ informuje.

Nového sněhu bylo hodně, ale Miroslav Caban věřil, že je v jejich silách to dokázat. Šel jako první, protože přesně věděl, kudy chce ledopád vylézt. Za čtyřicet minut byli nahoře. Tam si všimli trasy od Australana, vyznačující směr výstupu. Na další cestě se do pukliny pro změnu propadl Caban.
„Křičel jsem na Jendu, ať mě vytáhne, a on prý ať vylezu. Já jsem ale cítil, že břichem a rameny jsem na ledovém můstku, který se mohl dalším pohybem zlomit. To by už bylo fakt hodně vážné. Jenda mě tedy vytáhl z pařátů nebezpečné trhliny,“ popisuje hustopečský horolezec dramatický okamžik. Hlavní je, že do půl hodiny již stavěli C2, podle Cabana klíčové místo pro úspěch celé expedice.

Další den ráno přišel vítr. „Rychle jsme se sbalili a běželi dolů do bezpečí. Bylo ale pozdě. Po deseti minutách se zatáhlo a začalo hustě sněžit. Sílící vítr a v půli ledopádu difusní mlha daly celé situaci až bezvýchodný stav. Zastavili jsme se,“ uvádí nejlepší sportovec Břeclavska. Museli vydržet, až difuzní mlha ustoupí. Ta po pár minutách skutečně povolila. Přeskočili nebezpečnou trhlinu a po šesti hodinách už popíjeli kolu v táboře ABC.
Prozatím tedy veselý závěr. O dalším pokračování výjimečného projektu Miroslava Cabana 448 budeme čtenáře i nadále pravidelně informovat.