Jsi jednou z prvních oznámených posil MSK Břeclav. Jak došlo k tvému angažmá v Břeclavi? Kdo si tě vybral nebo stáhl ze Zbrojovky?
K angažmá v Břeclavi došlo díky známosti sportovního manažera pana Michala, který mě trénoval dva roky v dorostu Zbrojovky a rok ještě v juniorce. Volal mi na začátku července, jestli bych měl zájem hrát za Břeclav, a tak jsme se předběžně domluvili a pak už to šlo rychle. Domluvili jsme se s panem Dostálkem, a tak jsem tady. A jsem rád.

Neměl jsi letos šanci dostat se do áčka druholigové Zbrojovky?
Do kádru druholigové Zbrojovky jsem se dostat nemohl. Jednak mě bývalé vedení v čele s panem Večeřou vyhodilo a řeklo, ať si hledám angažmá kvůli hraní futsalu a malé kopané. A nové vedení se mi neozvalo. Ani jsem to nečekal kvůli mým vztahům s panem Wagnerem, příliš jsme si lidsky nesedli. Kvůli němu jsem loni odešel do Třebíče na hostování.

Dříve už jsi ale do první ligy nahlédl. Jaké to bylo poprvé obléct dres Zbrojovky v první lize?
Moc si toho vážím, že jsem si zahrál ligu přímo ve městě, kde jsem se narodil. Splnil jsem si sen. Bylo to parádní užít si první start proti Příbrami doma a hned to skončilo vítězstvím. Co víc si přát. Musím děkovat i panu Beránkovi, který mi tehdy dal šanci si první ligu zahrát.

Co jsi věděl o břeclavském týmu? Dlouho jsi ho potkával při soubojích s rezervou Brna ve třetí lize.
Proti Břeclavi jsem nastoupil snad třikrát, z toho jsem dvakrát prohrál. Věděl jsem, že tady dříve hráli kvalitní zkušení hráči například Schwarz, Michal, Václavík nebo naposledy Pulkert. A hlavně ikona klubu Ivan Dvořák, kterého jsem jako hráče velmi uznával. Břeclav vždy dokázala postavit tým, který hrál nejhůř v polovině tabulky třetí ligy, takže kvalita tady pochopitelně bxla a bude.

Znáš se v mladém týmu Břeclavi s některými spoluhráči?
Pár kluků tady znám. Je tady hodně mladé a talentované mužstvo, které podle mě má na střed tabulky a někteří i na vyšší soutěž, než je třetí liga. Osobně znám Luboše Košuliče z juniorky Zbrojovky, pak Ondru Crlu a Lukáše Prokopa, se kterými studuji vysokou školu. S Martinem Ivančicem se znám třeba z mládežnických výběrů a ostatní hráče jako Lysoněk, Simandl, Bielčík a Navrátil znám jen jako soupeře. Obdivuju ale na trénincích Marka Pukančíka, který je šikovný a umí neskutečné věci. Jednou by z něj mohl vyrůst výborný hráč.

Hraješ častěji na stoperu nebo na postu defenzivního záložníka. Kde se cítíš lépe? Kam tě vlastně zařadili trenéři v Břeclavi?
S panem Michalem jsme se bavili o zařazení na defenzivního záložníka místo zkušeného Ivana Dvořáka. Mě se ten post zamlouvá víc a hraju ho rád, ale nemůžu si vybírat. Hlavně, abych byl pro tým prospěšný. S trenérem Valachovičem jsem se o tom moc nebavil, ale i on ví, že mi sedí víc post záložníka. Stopera jsem hrál naposled v dorostu.

V Brně tě mohou fanoušci vidět i v dresu futsalového brněnského Helasu. Byl jsi i kapitánem v reprezentaci do 21 let. Který sport je ti bližší?
Futsal hraju za Helas a pořád jsem tam registrovaným hráčem. Bohužel jsme sestoupili do druhé ligy. Fotbal hraji od šesti let a futsal od svých patnácti let. Oba sporty mi hodně přirostly k srdci a oběma se věnuji, jak jen se to dá. Fotbal beru jako sport, kterým si můžu třeba vydělat peníze a dosáhnout v něm něčeho. Futsal je pro mě sport, který mě baví a hlavně v zimě je pro mě doplňkem k zimní přípravě.

Pokračuješ ve futsale i nyní, když už máš profesionální smlouvu?
Ve futsale stále pokračuju a doufám, že i nadále pokračovat budu. Teď se o futsale s trenérem nějak nebavím, ale určitě ví pan Valachovič i pan Michal, že futsal hraju a věřím, že najdeme nějaké řešení, abych si ho mohl v zimě zahrát a pomoct Helasu k co nejlepším výsledkům.

Jak se ti daří spojit vysokou školu a fotbalovou kariéru?
Dá se to. Už to tak dělám dva a půl roku. Studuji Masarykovu univerzitu v Brně Fakultu sportovních studií, obor trenérství. Je to sice docela náročné, ale když si to člověk nějak uspořádá a ví, co chce, tak to není problém. Jen toho volného času je pak minimum.