S národním výběrem už se odchovanec Kohoutovic a následně Zbrojovky Brno letos podíval do Portugalska a nakonec nechyběl ani ve čtrnáctičlenné nominaci českého týmu, který odjel na začátku listopadu na světový šampionát do thajského Bangkoku. Ostudu tam neudělal.Kdy jste se dozvěděl, že opravdu poletíte na vrcholnou akci roku? Jaké byly vaše první pocity?
Že jsem v konečné nominaci na světový šampionát jsem se dozvěděl na posledním tréninku reprezentace před odletem do Thajska, který se konal v úterý. Už v neděli se letělo. Cítil jsem se skvěle, protože jsem ani nedoufal, že budu nominovaný. Zatím jsem toho totiž moc za reprezentaci neodehrál. Ale o to víc mě to samozřejmě potěšilo.
Co na vaše futsalové účinkování říkal trenér Břeclavi Milan Valachovič? Sledoval vás?
No, trenér nebyl příliš šťastný. Kvůli břeclavskému týmu, který jsem na dva týdny oslabil v důležitých zápasech. Na druhou stranu mi to ale přál, ať se podívám do Thajska, a k tomu navíc na mistrovství světa. To stejné mi popřál i sportovní ředitel Vladimír Michal, ať se mi daří a užiju si to. Hlavně jsem se ale měl vrátit zdravý. Trenér mi hned po příletu do Prahy volal a gratuloval mi k výkonům, že podle jeho neodborného futsalového hlediska jsem hrál dobře (smích)
Jaká byla vaše role v národním týmu? Měl jste ještě více defenzivních povinností než v dresu fotbalového MSK?
Do Thajska jsem jel vlastně v pozici náhradníka. Čekal jsem na šanci, až na mě trenér Neumann ukáže a dá mi šanci se předvést. Ta šance přišla v důležitém utkání o postup se Srbskem, odehrál jsem celý zápas a i v osmifinálovém zápase s Ruskem jsem dostal šanci. Ze čtyř zápasů jsem odehrál dva, což není špatné. Defenzivní povinnosti má vlastně každý futsalista, musíme jako tým dobře bránit a i jako tým útočit. Futsal je ještě víc kolektivnější hra než fotbal. Ve futsale se každá chyba trestá.
Jak jste přežíval časový posun?
S časovým posunem byl velký problém a pociťoval jsem ho na sobě ještě i tři dny po příletu. V Thajsku bylo plus šest hodin. Celý pobyt v Asii jsem chodil spát až tak kolem druhé ráno, jelikož se mi nikdy nechtělo spát dřív. Přes den jsem byl zase víc unavený. Po příletu do Česka jsem naopak chodil spát zase už kolem osmé večer a probouzel jsem se kolem šesté hodiny ráno. Zanechalo to na mě dlouho následky.
Jaké bylo v Thajsku vůbec počasí? Dokáže tam být hrozné vedro, ne?
V Thajsku bylo hlavně hrozně vlhké ovzduší. Jen jsme vyšli ven, a už jsme se potili. Slunce svítilo sice jen ojediněle, ale to vlhko to nahrazovalo, to bylo hrozné. Bylo stále kolem dvaatřiceti stupňů.
Co na vystoupení Česka na mistrovství světa říkal nakonec reprezentační trenér?
Trenér Neumann nám řekl, že výsledek z turnaje byl lepší, než předvedená hra. Zápas s Kuvajtem nám moc herně nevyšel, ale vyhráli jsme na konec 3:2. Zápas Egyptem to bylo ještě horší, soupeř trestal každou naší chybu. Do zápasu se Srbskem jsme vstupovali s tím, že pouze neprohra nás posílá dál do osmifinále. Každý hráč odevzdal maximum a na konci z toho byla zasloužená remíza 2:2 a postup. A osmifinálové utkání s vysoce favorizovaným Ruskem bylo asi naše nejlepší utkání na turnaji, všichni hráči nechali na palubovce maximum, i když jsme nakonec prohráli 3:0 a balili jsme si kufry.
Jak hodnotíte vaše osobní výkony v Thajsku?
Nerad bych hodnotil své výkony, od toho jsou tady trenéři a realizační tým. Ale z těch dvou zápasů, do kterých jsem nastoupil, jsem měl dobrý pocit a snažil jsem se to odjezdit. I trenér mi řekl, že to byly dobré výkony, hlavně za hru proti Rusku mě pochválil.
Jaká byla kvalita soupeřů na světovém šampionátu? Asi tam žádný vyloženě slabý soupeř nebyl, že?
Kvalita soupeřů jde dle mého názoru rok od roku výrazně nahoru. A to se potvrdilo. Třeba Kuvajt trénuje španělský trenér. Jde to na hře této země obrovsky vidět, jak vyspěl futsalově. I Šalamounovy ostrovy, které před čtyřmi roky v Brazílii prohráli s Ruskem 32:1, teď hráli vyrovnané zápasy a byly ve své skupině důstojným soupeřem. Ovšem na trojici týmů Brazílie, Španělsko a Rusko ještě celý futsalový svět nemá. Škoda jen, že se Španělsko potkalo s Ruskem už ve čtvrtfinále, ale pavouk turnaje byl holt neúprosný.
Co vás na tak exotické zemi nejvíce zaujalo?
Nejvíce mě zaujalo asi město Bangkok jako takové, stojí tam spousta mrakodrapů a dalších velkých staveb. Dále jsme s týmem v době volna navštívili i Císařský palác, což byl jedinečný zážitek. Také tam bylo vše levné a dalo se tam sehnat prakticky cokoliv za pár korun, když jsme to přepočítávali na české koruny. Vyzkoušeli jsme si i jízdu zacpanými ulicemi v podivném dopravním prostředku nazývaném „ťuk ťuk", což byl takový kříženec čtyřkolky, motorky a auta.
A nad čím jste naopak kroutil nevěřícně hlavou?
Co se mi nelíbilo, byla právě tamní doprava. I když měli na dálnici pět jízdních pruhů, většinu času byla dálnice totálně ucpaná a přejezdy na trénink trvaly i hodinu a půl. Dále mě zarazila chudoba a špína v ulicích. Hrozný byl i zápach z místní kuchyně, kterou Thajci dělali přímo na ulici. Ani nechci raději vědět, z čeho vařili.
