Pomyslnou štafetu převzala atletka Lokomotivy Břeclav Martina Darmovzalová, jíž se ale podle představ nedaří. Český ženský trojskok tak možná nebude mít na srpnovém světovém šampionátu v japonské Ósace zastoupení. „Stále věřím, že čtrnáct metrů, které jsou nutné pro to, abych tam mohla startovat, skočím. Konzultovala jsem techniku skoku i se Šárkou Kašpárkovou,“ říká Martina Darmovzalová.

Jak se cítíte po psychické stránce, když víte, že datum 13. srpna, do něhož musíte splnit limit pro MS, se neúprosně blíží?

Teď jsem startovala na mítinku v Nové Pace. Musím ale přiznat, že jsem velmi zklamaná, nemám z toho dobrý pocit. Skočila jsem pouze 13, 17 metrů, spokojena být opravdu nemohu. Ale celé závody nebyly ideální. Bylo tam málo diváků, to je potom těžké najít nějakou motivaci, i když bojujete o limit pro světový šampionát. Byl to takový lepší trénink.

Výkonnostně jste ale šla výrazně dolů. Ještě před měsícem na závodech ve Finsku jste atakovala limit.

Trenér mi říkal, že jsem asi psychicky zablokovaná. Když nemusím a startuji na závodech s výbornou atmosférou, potom jsou moje výkony výborné. Ale jestliže startuji na nějakém komorním mítinku a navíc musím za každou cenu skočit požadované metry, pak je to špatné.

Z Finska jste si nepřivezla jen nádherný výkon 13, 96 metrů. Poranila jste si nárt. Následně jste nepřesvědčila na Zlaté tretře ani mistrovství republiky. Je zranění cítit?

Zranění mě hodně limituje, protože nemohu pořádně trénovat. Nemohu správně vypilovat odraz. Když jsem si nohu na mítinku ve Finsku poranila, myslela jsem si, že mi to do budoucna problémy dělat nebude. Asi jsem se zmýlila. Bude to ještě boj.

Takže momentálně bojujete s psychikou a zdravotními problémy?

Když jsem startovala na mistrovství republiky v Třinci, necítila jsem se v dobrém rozpoložení. Konzultovala jsem techniku skoku také se Šárkou Kašpárkovou. Byla takovou mou pravou rukou. Já jsem jí ale řekla, že dobře prostě neskočím, že mám špatný odraz. To jsem ale neměla. Pěkně ji to rozlítilo. Vynadala mně s tím, že jak mohu vůbec něco takového vyřknout (smích).

Vy ale nejste pouze trojskokanka. Solidních výkonů dosahujete také v dálce. Neříkáte si někdy, že byste se pokusila splnit tento limit?

Je to velice složité, protože limit již splnila Denisa Ščerbová. Ona navíc nedosáhla hodnoty IAAF, skočila pouze limit B. To znamená, že bych musela skočit přes 670 centimetrů. Na světový šampionát totiž může jet jen jedna závodnice, která má B limit. Já mám osobák 666 centimetrů, takže o tom neuvažuji.

Skok daleký je po technické stránce jednodušší. Přece jen se soustředíte na jeden odraz, s ohledem na zranění by to mohlo být východisko, jak se na MS kvalifikovat.

Já si to nemyslím. Je to možná zvláštní. I když mám zdravotní potíže, lépe se mi skáče trojskok. Dálku považuji, vzhledem ke zranění, za obtížnější.

Kam budou směřovat vaše kroky nyní? Kolik budete mít příležitostí, abyste mohla splnit požadovaných čtrnáct metrů?

Naplánovánu mám cestu na závody do belgického Hausdenu, kde bych měla startovat na konci tohoto týdne. Ještě ale nevím, jestli tam vůbec pojedu, protože mě noha stále pobolívá. Trenér mi ale říkal, že právě v Belgii by mi to mohlo jít, bude tam báječná atmosféra. Pak budu startovat na mítinku v Bílině a ještě ve Švýcarsku.

Věříte, že se vám podaří limit nakonec splnit?

Samozřejmě, že věřím. Budu se snažit, abych toho dosáhla. Nic jiného mi ani nezbývá.