Hlavně, že už nejsem na pracáku

Jak to vypadá z vaší kariérou? Nastaly nějaké změny?

Ano, nakonec nekončím. Začínám se připravovat. Jsem totiž předběžně domluvena s USK Praha na podmínkách smlouvy.

A nepohoršila jste si finančně, předtím jste byla zaměstnankyní ministerstva vnitra?

Trochu jo. Ale to vůbec nevadí. Sice nebudu mít tolik peněz, jak jsem měla v Olympu Praha, ale budu mít alespoň něco. Hlavně, že už nejsem na pracáku.

Jak vůbec došlo k tomu, že nakonec pokračujete?

Byla to docela náhoda. Manžel a trenér Šárky Kašpárkové Pavel Pogány se totiž dozvěděl, že chci skončit s kariérou. Tak mě oslovil a já souhlasila. Je to výborný trenér, říkal, že mám potenciál. A navíc i se Šárkou bych měla konzultovat určité věci.

A co první dojmy z nového kouče? Je to jiný dril, než na který jste byla zvyklá?

No, vlastně trochu ano. Jisté odlišnosti tam jsou. Hlavně oproti tomu, co prosazoval trenér Ráž. Ale když si vzpomenu na pana Chlumeckého z Břeclavi, ten koučoval podobně. Taky jsme hodně praktikovali například švihadlo.

Takže jste momentálně spokojená a vyhlížíte první závody….

Už se nemůžu dočkat. Už bych opravdu ráda začala skákat. Jenže nedá se nic dělat musím ještě počkat. Sezona ještě nezačala.

Jaké máte cíle? Loni vám utekl limit pro MS jen o čtyři centimetry.

Tak samozřejmě, že bych se velice ráda probojovala na halové mistrovství světa. A nic se nemění ani na tom, že bych se chtěla podívat na olympiádu do Pekingu, k tomu potřebuji skončit oněch čtrnáct metrů. Na halový šampionát ale ještě o pět centimetrů víc.

A věříte si?

Chci se o to každopádně pokusit. Mám velkou motivaci. I finanční. Pokud totiž skončím limit, tak se mi automaticky zvedne výplata.

Jak se vám vlastně změnil život, když už jste vdaná?

Prozatím je to bez problémů. Teď jsme se s partnerem sice týden neviděli, ale nestěžuji si. Jinak bydlíme v Lanžhotě u rodičů, kde si rekonstruujeme bydlení.