Oznámila to stovkám svých fanoušků na sociální síti. „Na kurtu jsem nebyla v poslední době šťastná tak, jak jsem bývala dříve," přiznala mladá tenistka, která se na kurtech proháněla od svých devíti let.

Samozřejmě všechny zajímá oficiální důvod ukončení kariéry. Je to definitivní, nebo jen dočasné řešení?

V lednu jsem začala uvažovat o konci kariéry. Rozhodla jsem se to minulý týden napsat na svých stránkách na sociální síti. Je to definitivní stanovisko. Důvodů je více. Tím hlavním jsou ale peníze, tenis je velice drahý sport. Tím pádem se to projevilo a projevuje i na hře. Takže důvody jsou finanční a výkonnostní. S rodiči jsme se dohodli, že tuhle kapitolu mého života uzavřeme.

Ještě na přelomu roku jste plánovala turnaje. Co se tak náhle změnilo?

Bojovala jsem s tím vším už od vyléčení žloutenky typu A, kterou jsem dostala na okruhu ITF žen v Egyptě a která mě zastavila na půl roku. Byla to dlouhá rekonvalescence. Od té doby jsem se nemohla úplně dostat do herní pohody a také jsem tuhle zimu měla další zdravotní problémy. Nejprve svalová zranění a poté opakující se chřipky.

Snad i proto jsem měl dojem, že jste více trénovala a dostávala jste se zpět do kondice, než hrála…

Ano, souviselo to s těmi zdravotními problémy. Ani finanční situace ale nenahrávala tomu, abych jezdila po zahraničních turnajích. Profesionální turnaje ITF žen s dotací do sto tisíc dolarů se nejen v zimní sezoně odehrávají převážně mimo evropsky kontinent. Ona jen cesta na dva turnaje nejnižší kategorie ITF do Egypta vyšla na tisíc euro, když počítám letenky, ubytování a stravu. A to v tom ještě nejsou služby trenéra.

Kdy jste vlastně odehrála poslední zápas a jak dopadl?

Poslední zápas jsem odehrála minulý týden. Na českém turnaji v Praze jsem prohrála v semifinále 3:6 a 1:6. Poslední zápas ITF žen jsem prohrála na podzim loňského roku.

Na které zápasy nejraději vzpomínáte?

Je toho víc. Patří mezi ně Turnaj Tennis Europe U16 na Mallorce, kde jsem prohrála v druhém kole 6:7 ve třetím setu a měla jsem pět mečbolů proti Ostapenko, která se loni stala juniorskou grandslamovou vítězkou. A také ráda vzpomínám na mistrovství republiky do čtrnácti let, kde jsem ve druhém kole po boji prohrála s kamarádkou Kateřinou Siniakovou, která je nyní v první osmdesátce na ženském žebříčku WTA. Také si moc dobře pamatuji na turnaj v Černé Hoře, kde jsem postoupila z kvalifikace až do finále. Nezapomenutelný byl i okamžik, kdy jsem proměnila mečbol a dostala se tím na žebříček WTA. To byl to úžasný moment.

Vyzkoušela jste si tenis nejen v Evropě. Kde se hrálo nejlépe?

Hrála jsem tenis po celém světě. Dobře se mi hrálo ve Španělsku, kde jsem žila tři roky v akademiích Guillerma Vilase a Juana Carlose Ferrera. Mimo Evropu nemám nějaké extra oblíbené místo, líbilo se mi v USA, Číně nebo Bahrajnu, tam všude měli kurty na velmi dobré úrovni.

Jaké tedy byla vaše nejlepší bilance na okruhu WTA?

Mezi ženami mám 24 výher a 40 porážek. Moje nejlepší umístění bylo 1182. místo ve dvouhře a 919. ve čtyřhře. Jednu dobu mi patřilo 38. místo mezi Češkami na světovém žebříčku WTA.

Když sportovci ukončí kariéru, mají problém s přebytkem volného času. Máte to stejně?

Mám teď úplně stejný problém. Jsem dva týdny bez tenisu a už jsem to pocítila. Proto hledám různé vedlejší činnosti, abych měla nabitý program. Tenis mi zabíral celý den a najednou mám moc volna. Chybět mi budou dny, kdy se mi nechtělo trénovat, a pak jsem hrála dobře. Ten pocit, že jsem překonala sebe sama. Naopak nebude mi chybět cestování. Poslední rok jsem denně dojížděla do Love For Tennis Academy v Bratislavě a večer zase domů.

Když se ohlédnete, stála tato tenisová kapitola za to?

Určitě! Kdybych měla nový život, šla bych stejným směrem. Tenis mi dal do života hodně. Ukázal mi, že život není jednoduchý, že člověk může makat a stejně se ze dne na den nestane světovou jedničkou. Vše jde krok po kroku. Ukázal mi, že je zbytečné se v životě nervovat kvůli maličkostem. Naučila jsem se díky tenisu žít někde sama, kde to neznám, a postarat se o sebe, co většina lidí v pubertě vůbec nezná. A nakonec jsem měla možnost cestovat po světě. Rozhodně to bylo více pozitivních věcí.

Co vám na to řekli rodiče, kteří do vás vložili spoustu času a peněz?

O mém rozhodnutí skončit věděli, vzájemně jsme se dohodli a oni to respektovali. Vážím si toho, co do mě za ta léta vložili. Stojí to mnoho úsilí už odmalička. Pokud chtějí mít rodiče profesionálního tenistu, musí být připravení, že je skoro každý víkend čeká dvou až třídenní turnaj, takže tradiční rodinné dovolené dvakrát do roka bez sportu určitě nehrozí. Tenisu se ve finále musela podřídit celá rodina. Je to žrout času, peněz a trpělivosti ostatních. Chtěla bych poděkovat dědovi, který mě k tenisu přivedl, stejný dík patří i rodičům. Podporovali mě finančně, jak mohli, samozřejmostí byla i psychická podpora. Vždycky jsem se jim to snažila vracet výhrami na kurtu, ze kterých měli vždy velkou radost. To mě nabíjelo a dávalo mi energii dál na sobě makat. Nesmím ani zapomenout ani na trenéra Miroslava Štencla, který mě vedl téměř pět let při mých začátcích v Brně.

Co tedy dál? Studujete nebo už se třeba poohlížíte po nějaké práci? Hodláte své zkušenosti předávat dál mladším tenistům a věnovat se trénování?

Momentálně studuji. Od září nastupuji na dvouletou nástavbu s maturitou. Kvůli tenisu se mi střední škola o dva roky prodlouží. Práci nehledám, protože si zakládám v Břeclavi svou vlastní tenisovou školičku, která ponese moje jméno. Chci se zaměřit na něco, co v Břeclavi zatím nebylo. Budu mít tenisové i kondiční hodiny. Chtěla bych to založit na tom, aby to děti hlavně bavilo a vracely se rády. Budu pracovat na kurtech Nad Splavem. Nábor mladých tenistů a tenistek jsem si naplánovala na osmého dubna. Jen doufám, že do té doby počasí dovolí připravit kurty. Zkušenosti nějaké mám, tak by bylo škoda je neposlat dál mezi nadějné tenisty. Tenisovou školičku můžete najít na Facebooku.